… aneb Namixováno pod perníkovou oblohou…
Mám problém. Jsa postižen temporární morální demencí koukám do klávesnice a netuším, jak začít. Potřeboval bych přitom reportovat o událostech minulého víkendu, který byl navíc na tyto velmi bohatý. Závity se mi přehřívají, a přitom zrovna tady žádný mixér nad hlavou nemám, tedy neochladím…
Čtvrt roku od posledního grémia v Prostějově uteklo jako voda a přišlo letošní druhé, tentokrát v Pardubicích, v pomyslný předvečer jubilejní 30. Aviatické pouti Ing. Jana Kašpara. Bylo tedy nasnadě, že budou obě události pro nás spojeny v jeden celek, abychom investovaný čas využili v míře maximální. Navíc, po několikaletém půstu, kdy se každý z nás těšil na podobnou akci jak malé děcko. V pátek před desátou hodinou dopolední tudíž sjeli jsme se před terminálem pardubického letiště v počtu hojném, leč předem povinně redukovaném z důvodu omezené kapacity jednací místnosti…
Po průchodu bezpečnostní kontrolou usadili jsme se v proskleném sálku s výhledem na letištní plochu a pustili se do práce. Výhled byl, nutno říci, dokonalý, takže naši pozornost občas ukradly pohybující se létající aparáty, ale tentokrát byli náčelník Venoušek, výborníci i přednášející k našim lačným pohledům shovívavý. Totiž, jak na potvoru se nejprve objevil obrovský saudskoarabský Hercules, posléze začali přilétat někteří účastníci víkendového leteckého svátku. A to prostě nebylo možné se nepokochat…
Tož tak na světě…
Nicméně i přes to dokázali jsme se chovat ukázněně, díky čemuž podařilo se projednat vše nutné a potřebné. Přijmout nové členské prvky, podepsat nová memoranda, vyslechnout si a shlédnout prezentace, připravené vystupujícími dle plánovaného programu, i důležitý a závažný příspěvek předsedy Svazu, pokrývající celé spektrum problémů. Naštěstí už jsme se naučili vést zasedání grémia ve formátu, kdy neztrácíme drahocenný čas planým tlacháním, jak se kdysi bohužel v dobách minulých stávalo, ale skutečně pracujeme. A i díky tomu dostává se pomalu Svaz tam, kam vždy patřil, a získává již několikráte ztracenou společenskou prestiž a jméno…
Kolegové prostějovští na přelomu zimy a jara nasadili laťku do výšin téměř oblačných, nicméně Pardubičáci nezůstali vůbec pozadu. Kamarádi, nutno říci, že grémium pod Vaší taktovkou bylo připraveno výtečně a na velmi vysoké úrovni. Skvělá práce! Velký Vám za to dík…
