Vážení kamarádi, kolegové a přátelé.
Okupaci Československa neprovedly jen statisíce vojáků a tanky. Armádu čekaly rázné čistky
Invaze samotných sovětských vojsk probíhala paralelně z území tří států. Největší kontingent útočil z Polska, šlo o 70 000 mužů a 1800 tanků. Dalších 40 000 vojáků a 1500 tanků překročilo československou hranici z Maďarska a 35 000 vojáků s 1300 tanky vpadlo na území ČSSR z východního Německa. K tomu je třeba přičíst kolem 20 000 příslušníků týlových a zabezpečovacích jednotek včetně vojenské policie. Do nitra republiky se tak pod rudou hvězdou valilo kolem 160 000 vojáků, 4600 tanků a tisíce kusů další vojenské techniky.
Okupaci Československa neprovedly jen statisíce vojáků a tanky. Armádu čekaly rázné čistky
Armády dalších socialistických států, jmenovitě Maďarské lidové republiky, Polské lidové republiky a Bulharské lidové republiky, se operace Dunaj účastnily jen potud, aby mohly Moskvě poskytnout alibi a dát jí možnost označit invazi za mezinárodní akt. Rumunský diktátor Nicolae Ceauşescu se k moci dostal teprve tři roky před invazí, odmítl se k ní ale připojit a dokonce ji ve svém projevu odmítl.
Německé tanky pro operaci Dunaj
O nasazení armády zbývajícího člena Varšavské smlouvy (pokud nepočítáme Albánii), tedy Německé demokratické republiky, se dodnes vedou spory. Podle studie německého historika Rüdigera Wenzkeho s názvem „Wo stehen unsere Truppen?“ (Kde jsou naše jednotky?) měla východoněmecká Národní lidová armáda (NLA) skutečně poskytnout pro operaci Dunaj dvě jednotky, a to 7. tankovou divizi a 11. motostřeleckou divizi.
Němečtí tankisté měli táhnout do oblasti Děčína, Litoměřic, Dubé a Mimoně a štáb divize měl být v České Lípě. Cílem motostřelců byly Bečov, Plzeň, Žlutice a Rokycany. Tanková divize pod velením generálmajora Wernera Wintera se už 29. července 1968 hlásila z výcvikového prostoru asi 70 km od československých hranic, zatímco motostřelci se shromažďovali v prostoru Eisenberg-Orlamünde-Weida asi 50 až 25 kilometrů od československých hranic s úkolem být zálohou seskupení armád „Praha“.
Vrchní velitel invaze maršál Ivan Jakubovskij ale nakonec obě uskupení podržel v záloze, s tím, že německým motostřelcům nařídil 24. srpna přesunout se asi pět kilometrů od hranic naproti Kraslicím. Na otázku, zda se skutečně v noci z 20. na 21. srpna 1968 nějací vojáci a technika NLA ocitli na území ČSSR, nedává podle VHÚ ani Wenzke jednoznačnou odpověď. Mimo jeho studii ale existují svědectví pamětníků, které tanky a transportéry s německými insigniemi na korbách na území Československa přinejmenším překvapily.
Odpor se zakazuje
I bez jednotek z Rumunska NDR ale podle vystoupení náčelníka generálního štábu Československé lidové armády generála Karla Rusova z 26. srpna 1968 na schůzi předsednictva Národního shromáždění disponovaly intervenční jednotky přibližně půl milionem vojáků, 6300 tanky, 2000 děly, 550 bojovými a 250 dopravními letouny. Proti nim mohla teoreticky ČSLA nasadit 235 000 mužů, až 3000 tanků a 250 letadel, ale už v prvních hodinách invaze byl vydán rozkaz neklást vojskům Varšavské smlouvy žádný odpor.
Vojáci poslechli, pod pokličkou to ale vřelo a mnohé útvary dávaly najevo, co si o „internacionální pomoci“ myslí. Na vojenském letišti v Přerově vojáci zablokovali betonovou dráhu letiště nepojízdnou technikou a přes vedlejší travnatý pás vyorali hlubokou brázdu. Díky tomu mohly invazní síly využívat jen dvě letiště, a to v Praze-Ruzyni a v Brně. V 30 kilometrů vzdáleném Prostějově část 22. výsadkové brigády fasovala zbraně a střelivo a chystala se k opuštění kasáren.
Nepohodlná armáda
Pro naprostý nesouhlas s okupací bylo z ČSLA propuštěno 11 558 vojáků, 2246 vojákům byla odňata nebo snížena hodnost, 643 vojákům byly odňaty řády a vyznamenání, 951 vojáků bylo souzeno tehdejšími vojenskými soudy s různými postihy.
Invazní armáda se rychle změnila v okupační a hlavní tíhu jejího ubytování nesla ČSLA. Následné vynucené dislokační změny se tak týkaly asi stovky útvarů. Ve velmi krátké době armáda přesunula 1200 tanků, 700 obrněných transportérů a 1100 děl. Podle Vojenského historického ústavu Praha do nových posádek odešlo téměř 5000 vojáků z povolání, 24 000 vojáků základní služby a 900 občanských pracovníků vojenské správy. Sedm posádek ČSLA uvolnila do osmi dnů, 14 posádek do dvou týdnů a 11 posádek do 23 dnů.
ZDROJ: VHÚ
