… A pár dalších překvapení…
Až za pár dnů budete držet v ruce nové číslo časopisu Flying Revue, naleznete na obvyklém místě článek, který se zabývá osudem jednoho z vrtulníků vládní letky ve Kbelích. Tedy první část…
Druhá část začala se odvíjet vlastně krátce poté, co odešel první článek do tiskárny (klasicky v rekordně krátkém čase na jako vždy milou žádost šéfredaktora…). Slovo dalo slovo a spolu s Romanem z žateckého klubu vydali jsme se na Sedlčansko, konkrétně do vesničky Bořená Hora. Zde se nachází malý zatopený lom, skrývající spoustu tajemství. Návštěva byla samozřejmě domluvena předem s majitelem a provozovatelem panem Danielem Rylem. Sice na nás bohužel neměl moc času, ale navštívit lokalitu jsme mohli. Po desáté hodině jsme vyrazili z Letňan, v kufru potápěčské vybavení a v hlavách vidinu dobrodružství…
Dorazili jsme krátce po půl dvanácté, tedy krátce po otevření areálu. Už na první pohled se nám zde velice zalíbilo, všude čisto, skvělé vybavení a zázemí, ráj pro untrwasrmany. No a že jsme byli jedni z prvních, přeci jen si na nás Dan chvilku našel… Dvě chvilky… Mno, skoro hodinu a půl…
Bylo jasné a neskrývali jsme to, že chceme především vidět onen vrtulník, na jehož palubě,… no, však si to brzy přečtete. Ale není to vlastně žádné tajemství…
Zaplatili jsme vstup, dostali do ruky mapku a ejhle! Nejen vrtulník skrývá se pod vodní hladinou! Atrakcí pro lid, milující pobyt pod hladinou vodní je zde povícero. Tu potopený trabant, tu cvičná letecká puma, staré vojenské pontony, kostlivec Ivan, podnikatel ve spacáku ze smotaného pletiva…
Bylo jasné, že zde strávíme mnohem delší dobu, než jsme si naplánovali. Po krátké konzultaci s majitelem, kdy jsme se rozhodli pro tentokrát ještě nepoužít zapůjčené dýchací přístroje (z čistě bezpečnostních důvodů, ono to zase není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá…), spustili jsme se do příjemně teplé a až nečekaně čisté vody toliko vybaveni šnorchlem, brýlemi a ploutvemi. Ono to ve výsledku mělo stačit…
Po prvotním rozkoukání se a zvyknutí si na to, že i pod hladinou jsme pod bedlivým dohledem místních akvarijních živočichů, počali jsme postupně prozkoumávat jednotlivá místa. A také se rozdýchávat, přeci jen jsme pod vodou již dlouho nebyli. Několik cvičných ponorů a pak…
Najít vrak, potopený v hloubce cca deseti metrů, nedalo tolik práce. Všechna místa jsou povětšinou pečlivě označena bójkami. A díky dobré viditelnosti se při pohledu do hlubiny dal vytušit jemný bílý stín. Dle rozměrů to rozhodně nemohlo být nic jiného…
Trocha soustředění, rozdýchat se a hurá dolů! Několik větších záběrů ploutvemi, přefouknout tlak do uší… A byl tam! Velký bílý trup, zlomený ocas, otevřený motorový kryt,… kabina a okna… A rychle nahoru, vzduchu není nazbyt. Jen se šnorchlem se potopit do sedmi, osmi metrů, to je jen na pár vteřin. Jednou, podruhé, potřetí,… vše natočit pro jistotu na dvě kamery…
Moci tak zůstat dole trochu déle! Ponořit se až úplně dolů a nahlédnout do kabiny a prostoru pro posádku! To by bylo teprve něco! Pro tentokráte nám to ale stačilo, prostě jsme ho viděli!!!…
Než jsme se pak stačili naobědvat, přišel za námi Dan a my se mohli dozvědět něco více. A nejen o vrtulníku, o tom, jak se sem dostal a podobně. Dostali jsme pár dalších zajímavých tipů, které nám již tak nabitý program tohoto výletu ještě trochu vylepšily…
Cestou zpátky udělali jsme díky tomu několikero odboček. Ale nelitovali jsme toho. A přineslo nám to, mimo jiné, i náměty na další spolupráci ze strany nejen Svazu a klubů…
Jen pár kilometrů od lomu nachází se obec Kosova Hora. Málokdo ví, že zde v době poválečných perzekucí československých letců působil a později i odešel do leteckého nebe první československý velitel slavné 311. perutě RAF, gen. Karel Mareš. Jak v té době bylo „zvykem“, tento válečný hrdina zde pobýval po vyhazovu z letectva a nuceném vystěhování z Prahy. Jako podřadný dělník na místním Státním statku zde žil od roku 1951 až do své smrti v roce 1960. V dubnu roku 2018 mu byl v jednom z místních parků odhalen pomník, na nějž jsme byli upozorněni…
Nutno říci, a to s velkou radostí a obdivem, že velmi důstojný a ve velmi pěkném a udržovaném prostředí. Možná na první pohled malý, ale… Jak velký by musel být, abychom splatili gen. Marešovi a jeho bojovým druhům vše, co jim dlužíme? Nejen za jejich hrdinství, ale také za útrapy, kterých se na nich naše země dopustila…
O dalších pár kilometrů dále, v Sedlčanech, stojí na místním hřbitově také pomník. Nepoměrně větší co do velikosti. Připomíná nejen oběti z řad místního odboje a sovětské vojáky padlé během osvobození. Jednoznačně nejvíce na něm upoutá už na první pohled mohutná vrtule, pocházející z bombardéru B-17. Připomíná padlé americké letce, kteří zahynuli při letecké bitvě během náletu na Ústí nad Labem 19. dubna 1945…
Když se pak člověk vydá ještě o pár kilometrů dál a trochu zapátrá v terénu, nalezne pomníček ještě jeden. V lese nad vesničkou Hradišťko, ve stínu stromů, stojí malá zahrádka s několika křížky. A informační tabule, přibližující kolemjdoucím události onoho dubnového dne, kdy se zde v polích zřítila Létající pevnost Boeing B-17G (43-38701) od 850. Bomb Squadron, 490. Bomb Group, 8. AF (Bližší informace k tomuto incidentu je možné najít na internetu, ideálně na webu http://www.leteckabadatelna.cz)…
Každým rokem koná se zde malý pietní akt. Doufám, že se nám podaří v dubnu příštího roku jej navštívit a eventuelně trochu vypomoci…
Musím říci, že jsme se zpět do Prahy vraceli dosti utrmácení. Ale rozhodně nadšení a plní dojmů. Vida, jak z náhodné informace před několika měsíci, podařilo se vytěžit více, než maximum…
Sedlčany a Hradišťko – Pytlák…
Hříměždice – Roman… (Tam to všechno vlastně začalo…)
Na tomto místě bych rád poděkoval těm, kteří na všem výše uvedeném měli velkou zásluhu. V první řadě Františkovi a René Melichárkovům (Potápěči, s. r. o.), protože od nich vzešla prvotní informace o vrtulníku v lomu Bořená hora. Pak samozřejmě Danovi Rylovi, za možnost lom navštívit, potápět se v něm, ale taky za spoustu dalších hodnotných informací, především o pomníku gen. Mareše a posádky B-17. No a nemohu zapomenout ani na Nikolu a Honzu, kteří nám zapůjčili podvodní vybavení a kameru. No a taky Romanovi, který tuto výpravu spolu se mnou absolvoval…
Kamarádi, díky moc…
