… Letos výhradně letecké…
Středa 19. října 2022 vejde do dějin jako den, kdy v Milovicích na letišti přistál L-39NG…
Ptáte se, jak je to možné? Vcelku jednoduše. Na letošním mezinárodním fóru Future Forces 2022 jsme si zalétali ve 3D virtuální realitě u přátel z LOM PRAHA s. p. …
Jako pokaždé přišla pozvánka dva týdny před konáním akce. Stačilo se zaregistrovat na ten správný den, kdy nebudu v práci. Plus letos navíc domluvit se s kolegou Romanem z Redakční rady, abychom tam mohli jít společně. Víc lidí, víc vidí. Jen mě jako obvykle děsila představa dlouhých kalhot. Jenže dress code je jednou daný. Naštěstí jen Bussines Casual, což se dá vcelku volně zařídit. Byl jsem zachráněný, nemusel jsem v obleku. Ten batoh na zádech by k němu stejně vypadal divně…
Sešli jsme se na parkovišti před halou krátce před půl druhou odpoledne. Batoh se odložil do kufru Romanova vozu (jak prozíravé rozhodnutí!) a hurá dovnitř. Projít rámem, podstoupit kontrolu scannerem a prohlídku brašny od foťáku. Nějaká zbraň? Nůž nebo tak něco? Já? Ne, já jsem pacifista…
Každým rokem mi ta výstava přijde větší. Možná je to jen klam, to nevím, ale letos expozice jednotlivých firem a subjektů zaplnily čtyři haly! Vypadá to, že původní předpoklad, že za dvě hodiny to máme proběhnuté, padne…
A je pravda, že jsme to z větší části prošli rychleji a jen se koukali, kde co je zajímavého. Takový prvotní průzkum. A také jestli neuvidíme někoho známého. S tím, že až potom budeme se věnovat více tomu, co nás zaujme…
Výstava, které je součástí mezinárodního fóra, skutečně pokrývá snad všechna odvětví vojenského průmyslu. Záměrně neříkám „obranného“, protože víme všichni, že mezi obranným a útočným už dnes vlastně není rozdíl. Anebo je linie tak tenká, že nemá cenu rozlišovat. Každopádně ale bylo na co koukat. Vybavení, technika, zbraně a zbraňové systémy, expozice složek IZS, elektronika, drony vzdušné i pozemní…
Nás ale přitahovalo samozřejmě především vše, co se pohybuje vzduchem. A i toho zde bylo požehnaně. Všemu samozřejmě vévodily expozice dvou momentálně soupeřících zájemců o vyzbrojení KVH Vzdušné síly AČR. Rozepisovat se nehodlám, nerad bych přešel k politice, případně se nechal unést city a pocity. Nicméně jak u Saabu, tak u Lockheed Martinu bylo na co koukat. A co vyzkoušet! Simulátory ve 3D virtuální realitě zde byly jeden vedle druhého. A to nešlo vydržet…
Trenažér F-35 byl zajímavým zážitkem. Vcelku jednoduché ovládání, nádherný výhled, ale… Něco tomu chybělo. Prostě to nebylo ono… A teď budu za kacíře. Já vím, je to vše jen o použitém softwaru. Ale… Žatecký 3D simulátor je zábavnější. Z jednoho prostého důvodu. Mapy jsou v něm mnohem propracovanější a živější, navíc, když člověk létá doma a poznává vše pod sebou, je to o něčem jiném…
Na druhou stranu musím vyzdvihnout skutečný 3D pocit z létání. A to včetně simulace blackoutu při prudkých obratech. Celkový pocit ale je přesto jenom „Hmmm, no…“
Konečně, ani ten model F-35 na stojanu, byť precizně vytvořený a jistě velmi věrný, mě ve ztvárnění s českými kokardami na křídlech nebavil…
OK, nejsem objektivní…
Mnohem lepším zážitkem bylo polétání u již na začátku zmíněného oddělení LOM Praha. Tedy u kamarádů. Však jsme se také hned na začátku pozdravili s Pavlem Langem a panem generálním ředitelem Jiřím Protivou. Napjatě očekávali příjezd ministryně útoku, tak jsem slíbil, že uděláme nějaké fotky, aby měli do archivu. Než ale dorazila, stihli jsme se projít po ostatních expozicích a podívat se i na další zajímavé kousky…
Ale jsme si hlavně stihli zalétat. Tedy já, Roman s díky odmítl, řka, že ve výškách nad 5 metrů propadá panickým atakám a trpí nevolností…
LOMáci měli na simulátoru ve 3D VR nainstalovanou L-39NG a českou mapu! A to bylo něco!!! Endží se ovládá ještě mnohem lépe, než Pětatřicítka. Létá krásně a jemně, je živá, obratná, prostě paráda! Takže jsem si střihnul i nějakou jednodušší akrobacii, pár low passů nad pardubickým letištěm, přistání a zase start… Byl čas, tedy jsem pak zamířil na Čáslav. Částečně podle mapy, částečně podle pohledové navigace. Ani ne srovnávací, protože jsem pak s mapou již nekonzultoval. Po přistání v Čáslavi opět start a směr Milovice. Zprvu kopírujíc silnici Havlíčkův Brod – Mladá Boleslav a železniční trať, od Poděbrad po Labi až na Lysou. Pak už jen otočka přes Šibák, srovnání se s osou dráhy, přes Mirákulum na střelnici a sednout jak do bavlnky…
Mě tak napadá, nějaký glejt by nebyl?…
Než dorazila Blondie One, Roman zašel doplnit pohonné hmoty, od večeře nic nejedl. Vyšlo mu to akorát, než proběhla ministerská návštěva. Samozřejmě jsem fotil jak o život a pral se s ostatními fotoaparátčiky o ten nejlepší záběr. Obezřetně ovšem, všude se to hemžilo nenápadnými chlapci v několika liniích, s kamenným výrazem, mohutným sexy plnovousem, drátkem z ucha a kovovým nádorem v podpaží…
Poté, co si paní ministryně vše prohlédla, přesvědčila se, že poutací popruhy na vystřelovací sedačce jsou na připoutání pilota, zalétala si na simulátoru a rozdala úsměvy do kamer a fotoaparátů, jsem se ale musel rozloučit a vyrazit za Romanem. Blížil se čas odchodu, čekala mě noční a Romča měl také ještě nějaké plány…
Mno ale, stejně jsme se ještě pak zdrželi skoro třičtvrtě hodiny. Zálibně si prohlížeje maketu švédského Gripenu u expozice skupiny Saab, uzřeli jsme pár kroků od nás gen. Jirku Vernera. No a to by byl hřích a neslušné vychování ho alespoň nepozdravit. Netušili jsme sice, že z toho pak bude dlouhý rozhovor o mnoha zajímavých tématech, pak i pozvání do Žatce mezi kamarády a do Bezděkova do muzea. Samozřejmě i s kolegy ze Saabu. Jsou to vikingové, určitě jim nebude vadit posedět a popít s námi pár škopků zkvašených chlebových kůrek…
Mhmmm… Že bych vzal svůj kraví roh?…
A to byla taková třešnička na dortu. Odcházeli jsme o více než dvě hodiny později oproti původnímu časovému rozpočtu. Ale plni zážitků a informací…
Prohlížím si fotky, kochám se… Stejně je ten Gripen hezčí…
P. S.: Najděte 25 rozdílů…
