Na letošní rok připadá nejen velké výročí města Bechyně, ale i kulaté 70.té výročí založení vojenského letiště v Bechyni.
Armáda hledala na přelomu 40. a 50. let vhodné plochy pro zřízení nových letišť, které by vyhovovaly provozu proudových letadel.
Kraj kolem Bechyně nebyl pro výstavbu vytipován náhodou. Vzdálenost ke státní hranici, oddělující navíc od sebe oba znepřátelené politické bloky, byla pro umístění stíhacího letectva ideální. Kraj svou členitostí terénu umožňoval dostatečnou možnost krytí a maskování vojenských jednotek i letecké činnosti. Nebyla zde velká hustota osídlení, takže letecký provoz by nebyl pro obyvatelstvo příliš rušivý .
Dále již z dob první republiky byly známé informace o možnosti použití ploch kolem Bechyně pro leteckou činnost .
Původně se uvažovalo s výstavbou letiště v okolí obce Vyhnanice, ale ze záměru sešlo. Průzkumem terénu bylo zjištěno počátkem roku 1952, že k tomuto účelu se dobře hodí plocha nedaleko Bechyně, u obce Hodonice.
Citát z kroniky této obce : „Již v zimě roku 1952, objevilo se u vsi občas vojenské auto s vojáky, kteří dělali různé výměry na polích kolem, zvláště na východ od obce u lesa Špičáku. „
Co zde vojáci vyměřovali bylo přísně tajeno. Počáteční dohady popisuje další zápis v obecní kronice:„Návštěvy vojáků se zvětšovaly. Lidé si je různě vykládali. Někteří tvrdili,že byly v zemi nalezeny cenné horniny, které se budou dolovat, jiní tvrdili, že se bude staviti podzemní letiště.
Na jaře přišli inženýři, kteří stále něco vyměřovali a hned po žních
ohraničili plochu, kam nebyl povolen přístup. Při průzkumech půdy nehleděli tito lidé vůbec zda učiní nějakou polní škodu. Pásovými traktory jezdili po osetých polích a nikdy se nevraceli po stejné koleji. Se zemědělci, majiteli půdy a lesů nikdo nejednal, pouze byl přísně zakázán přístup na ohraničené pozemky. Později bylo povoleno zemědělcům v ohraničeném pásmu vypásat dobytek a těžit z lesů. Koncem července byly dopravovány z Bechyně z nádraží na pole zvané „Amerika“ různé stavební suroviny, prkna, trámy, všelijaké stroje a v „Americe“ započal čilý ruch. Konaly se tam přípravné práce na stavby velikých dřevěných ubikací pro vojáky i civilní pracovníky. Dělníků stále přibývalo.
Lom, který byl roku 1951 otevřen, převzala firma „POZISTA“ (pozemní stavby). Byly zde postaveny kompresory a různé stroje, které učinily lom velmi produktivní. Pracovalo se na 2 směny, ponejvíce domácí malozemědělci – ovšem i mnoho cizích. V roce 1952 činila mzda v lomu průměrně 5 – 8 tisíc měsíčně…“
Stavba letiště se začala prudce rozbíhat. Plocha letiště musela být odvodněna a proto zde byla provedena meliorace, která musela jít do velmi velké hloubky. Celý zdejší kraj je totiž silně podmáčen. Není se čemu divit, vždyť nedaleko odtud jsou známá jihočeská blata, která zasahují až do tohoto prostoru.
Ještě krátce ke zmínce z kroniky o výstavbě podzemního letiště. Je zajímavé sledovat, jak se různé fámy šíří naší republikou a ještě po desetiletích v národu přetrvávají. Mezi mnoha lidmi, vojáky i civilisty kolují báchorky o tom, že bechyňské letiště je celé vybudováno v podzemních, uměle vytvořených prostorách a že i letadla vyletují z tunelů, umístěných v podzemí. Ještě dnes se na to lidé ptají. Tato fáma pochází již z padesátých let.
Zahájení stavby tak velkého pozemního díla, jako je výstavba letiště, spojeného s množstvím terénních úprav, znamenalo nepředstavitelný zásah do života v okolních obcích. Nejvíce výstavba změnila život v obci Hodonice. Zasáhla také Sudoměřice, Bežerovice, Nuzice, Netěchovice, Březnici a Jamník. Projíždělo tudy velké množství nákladních automobilů a zemních strojů, takže došlo k rozbití cest a návsí.
Dováželo se z okolí i veliké množství stavebního materiálu. U Nuzic se pro zdejší stavbu těžil štěrkopísek a kámen se bral z nově otevřeného lomu
u Hodonic. Obrovské množství cementu přicházelo z Berouna a většina dalšího materiálu se dopravovala z Veselí nad Lužnicí.
Na stavbě bylo zaměstnáno mnoho lidí i z daleka, kteří po podobných stavbách jezdili po celé republice. Pracovali tu také vojáci ze stavebních praporů PTP . To, že se tu připravuje stavba vojenského letiště se mnozí dověděli až mnohem později, kdy zde již pracovali. Pracovní příležitost však dostalo také mnoho místních a finanční příjmy obyvatelstva narůstaly.
Ze zápisu v kronice Hodonic:
“ … v tomto roce, kdo může jen trochu, chodí pracovat jednak do lomu, nebo na staveniště plochy a ubikací. Dělníci jsou velmi dobře placeni. Ne podle norem, ale aby vydělali. To jest věcí mistrů. Naše obec je bohatá. V každé chalupě se žije, jako ještě nikdy nikdo nepamatuje …
…Mnoho mladých dívek z Bechyně a okolí se též vdává za vojáky a mladé muže ze
stavby a ti se zde usazují, nebo naopak je později jejich ženy následují do vzdálených koutů našeho vlasti…“
Vlastní práce na výstavbě vzletové a pojezdové dráhy probíhaly v letech 1953 a 1954. Obě dráhy dostaly železobetonový povrch, byly dlouhé 2 000 m a ta
vzletová a měla šířku 60 m. Práce na ní byly ukončeny před koncem roku 1954. Už v prosinci tohoto roku sem občas přelétávaly cvičné letouny C-2 (Arada) z Českých Budějovic.
V době, kdy dráha ještě nebyla zcela dokončena, zde přistála po navigační chybě velitele roje trojice letounů MiG – 15 od l.slp z Českých Budějovic. Velitel roje ještě dolétl na své domovské letiště, ale por. Hevier, ani zbylí dva piloti Jarkovský a Večerek, když zjistili, že jsou nad Bechyní, již pro malý zbytek paliva, byli nuceni zde přistát. Pro celou trojici dopadlo nouzové přistání šťastně, jen se museli při dojezdu vyhýbat různým prknům a fošnám na dráze se volně povalujícím a hlavně zcela vyjeveným vojákům od praporů PTP.
Nad Bechyní již delší dobu probíhal čilý letecký provoz. Konkrétně v roce 1954 bylo provedeno zatím poslední podlétnutí (podle knihy) bechyňského mostu. Stalo se tak dokonce s proudovým letounem MiG – 15, který nepilotoval nikdo jiný, než známé letecké „eso“ I.slp v Českých Budějovicích, npor. Jiří Hájek, pilot „bez bázně a hany“ o kterém dodnes jeho vrstevníci vypráví v superlativech. Jeho letoun nasadil do údolí řeky Lužnice po směru jejího toku a most byl tedy podlétnut směrem k městu, ze severu na jih.
V roce 1938 se tento kousek povedl veliteli průzkumné letky s pozorovacím letounem Š-328, pořízeném ze sbírky jihočeského obyvatelstva na obranu republiky.
Podle knihy – Jiří Havel : O létání v Bechyni zpracovala Eva Fišerová
