Podíval jsem se k obloze a viděl šikmo letadlo. Jako pytel to dopadalo. Začal jsem hystericky křičet, že spadlo letadlo, dostal jsem pomalu šok. Naši rodiče vyběhli ven, já jsem křičel, spadlo letadlo, musíme zachraňovat…
Být na dovolené a nenajít alespoň jedno z leteckého hlediska zajímavé místo? Nepředstavitelné!…
Tedy i tentokrát…
Studený rybník u silnice mezi Novou Oleškou a Srbskou Kamenicí. Místo, které se tragicky vepsalo do dějin 26. ledna 1972. Po explozi bomby, ukryté v kufru v zavazadlovém prostoru se zde a blízkém okolí zřítil letoun DC-9 jugoslávských aerolinií…
Místo, které se vepsalo do dějin i díky zázraku, k němuž v rámci této katastrofy došlo. Letuška Vesna Vulović jako jediná přežila, po pádu z desetikilometrové výšky (!!!)…
Jedná se sice o událost již notoricky známou a mnohokráte popisovanou (Osudové okamžiky, Letecká badatelna a další…), nicméně když člověk stojí na místě a pak si doma prohlíží dobové fotografie, běhá mráz po zádech ve čtyřstupech…
Vymohl jsem si na ostatních tu krátkou zastávku na cestě domů. Prostě jsem tam chtěl. Však je to kousek. Chtěl jsem vidět to místo, kde z nebe pršeli lidé. A zase, jako již mnohokrát, jsem se ujistil přímo na místě i pak při hledání dalších a dalších informací v tom, že náckové v jakékoliv formě a podobě jsou svoloč a nezaslouží si slitování…
Naj vam bodi večni mir, duše naših južnoslovanskih prijateljev…
Neka vam je vječni pokoj duše naših južnoslavenskih prijatelja…
Нека вам је вечни покој, душе наших јужнословенских пријатеља…
Нека е вечен мир душите на нашите јужнословенски пријатели…
Z Letecké badatelny si s dovolením vypůjčím pár dobových fotek. Odkaz na celý článek na zmíněném serveru zde http://www.leteckabadatelna.cz/havarie-a…/detail/494/
