K lidem… Přátelé, nejenom jak velí tradice, ale především jak stanoví princip naší trvalé úcty k československé a k české historii, opět se scházíme, již po třinácté, u tohoto významného památníku, abychom vzdali úctu našim předchůdcům v leteckém řemesle. Scházíme se, abychom se poklonili mužům, kteří o své odvaze nikoho přesvědčovat nemuseli. Oni statečně žili a umírali.
Právě před rokem jsem svůj projev pro naše kamarády letce končil touto větou, cituji … Pokud se toho všichni ve zdraví a míru dožijeme, pak zase příští rok v září, v rámci opětovného vzpomenutí Dne československého letectva, Vám znovu sdělíme, jak se na tom toto slzavé údolí nachází. Do té doby s hlubokou úctou na shledanou.
Většina z nás se dožila. Jako mnoho let předtím, také loni jsem si zde, na tomto památném místě, povídal napůl s Vámi a napůl s mými kamarády, letci severočeského kraje, kteří bojovali a mnozí položili svoje mladé životy na bojištích 2. sv. války. Všichni jsme byli svědky, jaká nechutná mediální žumpa se strhla okamžitě poté, co se jeden přítomný filuta pochlubil nejmenovanému, patrně objektivnímu, internetovému médiu s tím, že jsem tu prezentoval neoddiskutovatelná fakta. Fakta, která nesouzní s oficiálním a právě proto jediným povoleným názorem. Kdo se faktů bojí, ten kolem sebe kope. Nechci se k tomu konkrétně vracet. Jen bude užitečné uvědomit si, že ani zmije nemá v sobě tolik jedu, co lidský jazyk. I za minulého režimu jsem odpouštěl, proč bych tak neměl učinit teď? Já si některé pojmy raději za chvíli vyjasním se svými kamarády, jejichž jména jsou uvedena na památníku. O to vzácnější a úctyhodnější byl a pořád zůstává postoj pana starosty města Žatec, který v té době inteligentně odrazil nehorázný nátlak vyvíjený na jeho osobu a v kontrastu s onou nesmyslnou hysterií se vyjádřil naprosto exaktně a nezaujatě. Jménem všech návštěvníků za to děkuji, pane Radime Laible.
A víte co? Pojďme se pokusit usmívat se na svět a udržet si dobrou náladu, i přestože důvodů k tomu není až tak mnoho. Pojďme společně i nadále zastávat princip naší tolerance k odlišnému názoru, než který zastáváme my, zde přítomní. Pojďme ale zároveň dát najevo, že ani před hystericky řvoucí minoritní částí českého národa, ale ani před těmi, jimž bonzování a donášení není cizí, nám se kolena nerozklepou. Pojďme se dohodnout na tom, že i nadále pouze my budeme rozhodovat o obsahu myšlenek, které chceme sdělit našim kamarádům, jimž je právě toto důstojné místo určeno. Pramálo záleží na skutečnosti, zda tady do loňska s námi byli žatečtí aktivní vojáci 4BRN a dnes už tu nesmějí být. Já, a určitě i Vy se mnou, to těm klukům rozhodně nemáme za zlé. Ryba vždycky smrděla od hlavy a ani do budoucna tomu nebude jinak.
Navíc, tento památník zde stojí především zásluhou vedení města Žatec a spolku Letci – Žatec. Tím nesnižuji podíl architekta, sponzorů a realizátorů.
K památníku… Kamarádi moji, rok se s rokem sešel od loňského září. S mnohými z Vás jsem se znal osobně velmi blízko a životní osudy mnohých z Vás jsem poznal i v neoficiální rovině.
Od roku 1982 jsem Vás a Vaše kolegy z různých míst republiky, jimž osud dovolil přežít, zval na svoje, dnes už dlouho neexistující, žatecké vojenské letiště právě v tomto čase, abychom si připomněli Den československého letectva. Už tehdy jsem Vám slíbil, že Vás neopustím, dokud mi ten Nejvyšší kritik nad námi všemi umožní žít. Znovu jsme si to vzájemně slíbili při odhalení tohoto Vašeho žateckého památníku v září 2012. Oboustranně jsme doposud svoje slovo dodrželi, byť by se to sebevíce nelíbilo všem přítomným donašečům, ministryni obrany, náčelníkovi generálního štábu, či řediteli Vojenského historického ústavu. V aktuálním personálním obsazení se totiž jedná o lidi, kteří se svojí úrovní nacházejí poměrně hluboko pod naší dlouhodobou společnou hodnotovou laťkou. Tito lidé se před rokem rozhodli, že mne zostudí, což se jim částečně povedlo. Rozhodli se také, že mne umlčí. Avšak už jenom proto, že Vy všichni máte pro mne nesrovnatelně větší cenu, slibuji Vám – dá jim to hodně práce. Proto jsem tu dneska znova, abych Vám pověděl, co závažného se za uplynulý rok v této krásné zemi a jejím okolí odehrálo. Pojďme si spolu na začátku vyjasnit něco málo pojmů.
Patrně jste pohledem od nebeského leteckého báru sem dolů zaznamenali, čím jsem tentokrát začal svoje vystoupení po přivítání s přítomnými návštěvníky. Mnohými vyznavači splašků na asociálních sítích jsem byl od loňského září já a se mnou celý Český svaz letectví nálepkováni nejrozličnějšími tituly. Různí mediální odborníci, ale také oficiální osobnosti vedení státu, v naprostém zoufalství konstatovali, že prý jsem pietní akt, určený k uctění Vaší památky, zneužil k nějakým vlastním pochybným politickým ambicím. Opravdu směšné a žalostně ubohé, hodno pouze kvality těchto lidí! Vy totiž velmi dobře víte, že já ze zásady s politiky netančím a ve svém věku se to učit rozhodně nemíním. Na základě loňské situace jsem zpětně prostudoval veškerý obsah všech mých zdejších projevů od roku 2012 a s klidným svědomím hlavně před Vámi konstatuji, že nemám ani půl důvodu na nich změnit byť jen jedinou větu.
Kamarádi, na chvilku odložte sklenky s whisky. Pošlu Vám tam nahoru otázku. Co vás tenkrát před 85 lety, po ponižující Mnichovské zradě našich tehdejších spojenců s Hitlerem a následné okupaci Československa Německem v roce 1939, motivovalo k tomu, že jste zvedli kotvy a odešli jste za hranice protektorátu nasazovat svoje životy? Domnívám se, že to nebyla touha po dobrodružství. Jsem přesvědčen, že v tom nehrála roli politika. Byla to reakce na celkovou společenskou situaci tady doma. Vy jste velmi rychle vyhodnotili, jak to dopadlo, když spojenci zablokovali našemu státu právo na obranu svých hranic. Vám velel selský rozum. Opravte mne, pokud se mýlím.
Před rokem jsme se od některých chytrolínů, dokonce i z řad letectva, dozvěděli, že Český svaz letectví je přece navýsost odborná a proto apolitická organizace a jako taková se má distancovat od hodnocení společenského zlořádu. Jinak řečeno – po vzoru pštrosů strčit hlavy do písku a s vystrčenými zadky čekat, až nás do nich někdo nakope? Anebo potichu v závětří sledovat, jak to všechno dopadne, abychom se pak mohli přidat na tu jedinou správnou stranu? Položím Vám tedy ještě jednu, nikoli poslední, otázku. Myslíte si, že bývalý Svaz letců republiky československé se od svého založení v roce 1918 do roku 1939 choval stejně trapně, tzv. apoliticky, jako je to teď vnucováno nám? Kdyby tomu tak bylo, proč se ho Hitler s Heydrichem báli? A jaký jiný důvod tehdy měli zlikvidovat ho a jeho hlavní představitele připravit o život? A nebyli to náhodou další funkcionáři tohoto svazu v ilegalitě, kteří Vám organizovali odchod ven z okupované země? A kdyby se stejný svaz, obnovený po válce, choval opět stejně trapně, jaký jiný důvod by měl Gottwald vzít si vzor z Hitlera, v roce 1949 letecký svaz opět zrušit a jeho představitele odporně šikanovat? Ptám se na to právě Vás, protože ideologické fráze těch aktuálních inkvizitorů nejsou zajímavé. Ptám se Vás na to v podstatě pro-forma, protože Váš názor detailně znám. A proto se Český svaz letectví právě dnes chová tak, jak se chová, bez ohledu na to, jakou nálepku za své konání dostává od těch, jejichž cílem je donutit český národ nepoužívat mozek, držet hubu a krok. Od těch, kteří se rozhodli hnát především naše syny a naše vnuky na jistou smrt do nesmyslné války za naprosto cizí zájmy.
Kamarádi moji, od Karibské krize v roce 1962 nebyl svět blíže k vyprovokování jaderného konfliktu, než právě nyní. Tehdy existovaly pouze dvě mocnosti, které disponovaly veškerým jaderným potenciálem v poměru 1:1 a které spolu komunikovaly. Dnes vlastní jaderné zbraně devět států s odlišným viděním světa. Tato nesourodá sešlost ke vzájemné komunikaci příliš ochoty nevykazuje. Spoléhat se na argument, že hrozba použití globálně ničivých prostředků má pouze odstrašující charakter, nám vydrží jenom do okamžiku, než někomu, kdo má dočasně propůjčenou moc, rupne v kouli. Pak už bude lhostejné, jestli to byl Američan, Rus, Pákistánec, nebo někdo jiný. Celosvětově eskalovaná jaderná apokalypsa bude trvat pouhých pár desítek hodin, ale svými důsledky vrátí ten plánovaný nepatrný zbytek lidstva do pravěku. Ve jménu koho a podle čích not naši čelní představitelé kdákají ty slaboduché nesmysly? Nikdo z nás nejsme tak naivní, abychom si mysleli, že by snad právě oni byli odhodláni jít národu příkladem a postavit se do první linie. Při použití zbraní hromadného ničení nejen že neexistuje žádná první linie. Neexistuje totiž ani hluboký týl, kam by se tito verbální hrdinové mohli zbaběle ukrýt. Síla a normálnímu smrtelníkovi nepředstavitelný destruktivní efekt případného jaderného konfliktu tu 2. světovou válku, v níž Vy jste bojovali, významově odsouvá na druhou kolej, co by neškodnou příhraniční přestřelku. To konstatuji i při vědomí neskutečných obětí, které jste právě Vy tenkrát přinášeli.
Ale pojďme se vrátit k aktuální realitě. Loni touto dobou už jsme rok a půl nenosili potupné roušky a nebylo nám už zakazováno svobodně cestovat, jako dva roky předtím. Tou dobou už byl strach z již oficiálně potvrzeného celosvětového pandemického podvodu zázrakem vyléčen a vystřídán jiným strachem. Strachem z války na Ukrajině. To už jsme se od českého premiéra Fialy rok a půl a od českého prezidenta Pavla půl roku dozvídali, že i my jsme ve válce. Jenomže za necelý měsíc, na začátku loňského října, byla rozpoutána další zákeřná válka na blízkém východě a rovněž trvá dodnes. Ale ta už pro změnu není naše. To je patrně jiná válka. Tam zřejmě umírali a dosud umírají nějací jiní lidé. A zase se nejrůznější čeští vojenští analytici předhánějí ve svých zaručeně ověřených úvahách, jak co bylo, ale mělo být, jak co je správné a jak co dozajista bude. Když je všechny poslouchám, nestačím se divit, kam chodí pro informace. Vy společně se mnou totiž velmi dobře víte, že při rozpoutání válečné vřavy – Pravda umírá ze všeho nejdříve.
Nicméně v české kotlině už dlouho není potřebná reálná válka, aby nemalým počtem představitelů aktuálního vedení státu byla sprostá Lež povýšena na normální styl zacházení se svým národem. A ti manipulátoři žijí v bludu, že jim to slepě žereme. Pokud nás tedy pan Pavel, pan Fiala a jejich pomahači přesvědčují o tom, že jsou ve válce, pak doporučuji s tím souhlasit. Oni vedou záludnou válku proti drtivé většině svého národa.
K lidem… Dámy a pánové, znovu po více než 30 letech si musíme dávat dobrý pozor na to, co říkáme. Zase už je tady téměř nulová úcta ke svobodě slova. Proč se lidé okolo Václava Havla na přelomu osmdesátek a devadesátek vůbec namáhali, když jim na jejich tehdejší snahu dnešní mocipáni tak odporně plivají?
Dvakrát za svůj bývalý vojenský život jsem odmítl stát se generálem – v roce 1986 v SSSR a v roce 1993 v USA. Proč? Protože nastoupit do jakékoli generálské školy kdekoli na světě znamenalo a pořád znamená dobrovolně souhlasit s tím, že Vám bude za krátkou dobu důsledně vyměněn obsah mozku. Existuje takový nepěkný a nečeský výraz – brainwashing. Jsem rád, že mám stále mozek svůj. Donedávna jsem byl hrdý na to, že nejsem generál. Dnes už se pomalu začínám stydět i za to, že jsem plukovník. Opět je tu otázka – proč? Protože jakýsi plukovník Foltýn byl nedávno jmenován strategickým komunikátorem současné české vlády. Kolem jeho jména je teď dost rušno. V Senátu parlamentu ČR dne 24.6.2024, pár dní po svém jmenování do funkce, oznámil, že spoléhá na svoji bezohlednost při plnění stanovených úkolů. Kdopak mu je asi stanovuje a v čím žoldu pracuje? Tento člověk oficiálně na úřední půdě konstatoval, cituji: „Já žádnou cenzuru dělat nebudu, a pakliže někdo tvrdí, že ano, tak tímto říkám, že prosazuje ruský narativ, jedná proti zájmům vlastního státu a je kolaborantem současného kremelského režimu proti zájmům České republiky.“
Následně 3.8.2024 na mítinku ve Slavonicích zase vykládal, cituji: „V této zemi máme čtyři procenta zombíků a sviní, které nepřesvědčíme. Na tyto svině, které už se staly nepřáteli vlastního státu, je potřeba hluboký příkop a karanténa“.
Myslím si, že Josefa Švejka bych srovnáním s tímto rétorem urazil. Avšak pozor, nejednalo se o srandu. On nám všem tímto svým duševním průjmem legitimně vyhrožuje. Ptám se tedy – když se Foltýnovi podaří nás izolovat, jak nás v tom příkopu udrží? Nechá ho obehnat ostnatým drátem, živeným elektrickým proudem? Kdo si myslí něco jiného než Foltýn, automaticky se stává kolaborantem čehosi. Tentokrát to bylo řečeno obecně, ale řekne-li to on zanedlouho o někom konkrétním, okamžitě poskytne žalovatelný materiál. Když toto slyším, definitivně mne přešel poslední zbytek chuti věřit státním institucím. Nicméně to všechno vůbec není o nějakém bezvýznamném Foltýnovi. On je pouhá zviditelněná figurka celého zvráceného systému, který ho povolal do služby. O kompetentnosti či náznaku cti Fialovy vlády už nemám sebemenší iluze. Tohoto člověka si však velmi krátce po svém nástupu na trůn vybral prezident Pavel do svojí vojenské kanceláře. Proto se ptejme jinak.
Dává aktuální prezident ČR tichý souhlas s násilnou deportací a izolací nepohodlných českých občanů? Nebo snad netuší, co se na jeho pracovišti odehrává? Obě alternativy jsou pro tohoto prezidenta žalostné.
Podle zjevně naplánovaného scénáře se salámovou metodou postupně blížíme stavu, kdy brzy začnou čistky, prověrky, lidové soudy a kdy bude vyžadována veřejná ponižující sebekritika. Kdo ji ochotně nepodstoupí, ten bude bez udání důvodu označen za ruského agenta. Toto všechno, ale úplně všechno, už přece velmi dobře známe. Ten, kdo něco podobného vzhledem k věku nemohl zažít osobně, má šanci nahlédnout do knihy „Žert“ Milana Kundery. A člověk jen žasne, jak se věci a jevy opakují. Pořád je to stejné, jen kulisy a herci se mění. Sir John Bagot Glubb Pasha po skončení 2. sv. války říká: „Jediné poučení z historie je takové, že se z ní člověk nikdy nepoučil a nepoučí“.
Přátelé, náš problém není občanská neposlušnost. Problémem značné části české populace je naivní občanská poslušnost. Ale přes to všechno však není nejdůležitější, jestli s něčím, co se děje, souhlasíme, či nikoli. Mnohem zásadnější vždy bylo a i nadále zůstává hledat odpověď právě na otázku – Proč? Proč dochází k tomu či onomu? Aktuálně se nacházíme v období, kdy lze s vysokou měrou pravděpodobnosti očekávat nekontrolovatelný příliv nelegálních ozbrojenců z východu po skončení války na Ukrajině? Budeme jim asi říkat mafie, nebo tak nějak. Oni tu začnou dělat pořádek podle svých pravidel. Proč tedy už u nás neexistuje státem organizovaná síla, která by byla schopná tento jev eliminovat adekvátním způsobem?
A proč v tomto kontextu nebylo dosud publikováno věrohodné došetření předvánočního masakru v Klánovickém lese a na FF UK? Protože by vyšlo na světlo světa to, co je potřeba utajit? Proč pozůstalí po nevinných obětech, kterým to už ¾ roku není jedno, začali být systému nepohodlní? Jak dlouho budeme čekat, až i je Foltýnovi pochopové naženou do příkopu?
Ptejme se proto raději, proč se to všechno děje a komu to prospívá? Část odpovědi vím se stoprocentní jistotou – český národ to očividně není.
K památníku… Přátelé moji, loni jsem Vám vcelku detailně popsal situaci, která se odehrávala kolem letiště Plzeň/Líně. Jen pro stručné připomenutí – současná vláda se krátce po začátku svého mandátu rozhodla zdemolovat toto letiště ve prospěch cizího soukromého subjektu. Ale dne
- prosince 2023 byla publikována oficiální informace o dohodě hejtmana plzeňského kraje, MO a GŠ AČR, že toto letiště zůstane zachováno. K tomu došlo pouhý měsíc po rozhodnutí vedení koncernu VW dne 1. listopadu 2023 o tom, že o tuto lokalitu nemá zájem, protože nemíní investovat v zemi, kde jsou nejdražší energie v Evropě a kde si tento postup veřejnost nepřeje. Je však veřejně známou skutečností, že MO a GŠ AČR stejně tak jako i MPO za rok a půl od prvních protestních akcí na podzim 2022 a v zimě 2023, které organizoval ČsSL, se nestyděly lhát a nejednou v této otázce změnit oficiální stanovisko. Také proto se vedení našeho svazu rozhodlo těmto institucím nevěřit ani datum a i nadále veřejně deklarovat odpor proti likvidaci jakékoli důležité součásti letecké infrastruktury, na kterou by v budoucnu demoliční četa, která si říká vláda ČR, mohla dostat zálusk.
Kamarádi vzácní, objevila se ještě jedna nezanedbatelná okolnost, o níž byste měli vědět. Do střední Evropy, tentokrát bezprostředně za naši východní hranici, se z jakéhosi světadílu přes Atlantik dostavil další děsivý fenomén. Fenomén, který je již po staletí v tom konkrétním velkém státě účinnou metodou. Ne dosti na tom, že obyčejní lidé, kteří nesouzní s oficiální definicí štěstí, jsou veřejně šikanováni. Dnes už i nepohodlní vrcholní představitelé států začali být vystaveni přímé fyzické likvidaci. Kdo věří tomu, že při květnovém pokusu o vraždu premiéra Slovenské vlády se jednalo o čin izolovaného pomatence, ať si dál žije ve svém přesvědčení. Všichni dobře víme, jak daleko to je přes Javorníky a Malé karpaty do Česka. Pro epidemii tohoto druhu ve srovnání s rozlohou Atlantiku se jedná o pouhý slepičí krok. A tak se opět ptám – která nepohodlná česká osobnost si vyslouží tu „čest“ být první na řadě?
K lidem… Vážené dámy, ctění mužové, několikrát při různých rozhovorech jsem byl vyzván k odpovědi na otázku – kdy že se Češi opět semknou? Já nevím o tom, že by Češi byli někdy v minulosti semknuti. Pokud Češi na chvilku stojí na jednom konci provazu, pak pouze ti, kteří sledují boj národního týmu v ledním hokeji nebo ve fotbale. Jakmile se však jedná o běžný život, okamžitě začíná neomylně platit smutná zkušenost, že nejzáludnějším nepřítelem Čechovi – je Čech. V české kotlině vždy byli, jsou a budou vystaveni:
– normální lidé – intrikám Bretschneiderů, jako za císaře pána,
– normální a obětaví lidé – zradě kolaborantů, jako v dobách válek,
– normální a poctiví lidé – podlosti a bezpáteřnosti donašečů a domovních důvěrnic, jako za bývalého režimu,
– a normální lidé s hlavou na krku – agresivitě a mentální ubohosti demagogických řvounů bez racionálních argumentů, jako je tomu dnes.
Jedinou okolností, která nás může tak trochu uchlácholit, je fakt, že kdekoli za hranicemi našeho státu to není o mnoho lepší. Zase je tu otázka – proč? Proč mnoho lidí skoro nepřemýšlí, natož aby přemýšleli svým rozumem? Říkat lidem, co chtějí slyšet, je snadné … Vždyť přece potřebujeme nulový Covid, přece potřebujeme nulové emise uhlíku. Obojí je biologický a fyzikální nesmysl, ale stále velmi mnoho lidí zaslepeně věří. V důsledku právě té naivní občanské poslušnosti pokorně sledujeme, jak jako národ – coby stádo ovcí, jdeme jednotně na porážku. To, co se nepovedlo Habsburkům ani Hitlerovi, o to se docela úspěšně snaží české vlády za poslední více než čtyři roky.
K památníku… Kamarádi naši, ještě jednou dnes nakouknu přes Vaše ramena na Váš nebeský letecký barový pult, zda máte všichni nalito.
Až dnešní pietní akt skončí a lidé se v pokoji rozejdou, pak si tady spolu, už beze svědků, sdělíme ty normální aviatické myšlenky, jež jsme schopni chápat pouze my, svobodomyslní letci, kteří umíme vnímat trojrozměrný prostor. Úplně stejně, jako činím vždy během roku, když pravidelně chodím okolo nedaleké Ohře a aspoň na chvilku se u Vás zastavím. Právě u Vás si ověřuji oprávněnost důležitých životních hodnot. A pouze před Vámi jsem ochoten nést odpovědnost za svoje pozemské veřejné konání.
Teď si ale pojďme všichni společně připít na to, že po této zemi pořád šlapou normální lidé, kterým Vaše oběti nejsou lhostejné. A není prioritou, zda jste svoje životy nasazovali na západní anebo na východní frontě 2. sv. války. Nebezpečí bylo všude abnormální a smrt brousila kosu stejně nemilosrdně.
Pojďme si také připít na to, aby se lidem v této zemi konečně dostalo trochu klidu k obyčejnému životu, k poctivé práci a také k nezmrzačenému vzdělávání dětí a mladých lidí.
Pojďme si rovněž připít na to, aby nám přestali vládnout zaprodanci společně s psychopaty a zloději, kteří přes vidinu buď vlastního prospěchu, či prospěchu svých loutkovodičů, si nedohlédnou na špičku nosu a nekonají ve prospěch českého národa.
A protože všechno má mít žádoucí efekt, pojďme si připít i na to, aby zakřiknutá většina českého národa konečně odhodila zábrany, aby po Vašem vzoru sebrala odvahu spojit síly a aby nekompromisně zasadila zničující úder do slabin všem aktuálním českým hazardérům s obsahem pojmů, jako jsou – svoboda, vlastenectví a mír.
V tom současném Babylónu jste Vy a Vaše jednání tím hlavním a zároveň patrně jediným záchytným bodem pro všechny slušné lidi.
Pro dnešek se s Vámi, jménem všech přítomných, rozloučím tak, jako před rokem … Pokud se toho všichni ve zdraví a v míru dožijeme, pak zase příští rok v září, v rámci opětovného vzpomenutí Dne československého letectva, Vám znovu sdělíme, jak se na tom toto slzavé údolí nachází.
Do té doby s hlubokou úctou na shledanou.
Předseda ČsSL, Václav Vašek
