… aneb Extra gripení den v Čáslavi…
Co k téhle fotce dodat? Kluci se klaní nám, nicméně klanět bychom se měli my jim. A klaníme se přehluboce. Neb to, co dokázali, opět posunulo hranice možného o kus dál…
Inu, čeští piloti… Borci, kráčející ve šlépějích králů nebes Nováka, Peřiny, Hlaďa a Malkovského. Báječní muži na létajících strojích…
O to krásnější je pocit, že jsme mohli být u toho. Stát na zemi a s otevřenou pusou pozorovat něco, o čem se ostatním po celém světě může jen zdát. Něco, co nikdy nikdo ještě neviděl a nedokázal. A být hrdý, že na letounech těchto vzdušných kouzelníků skví se krásná trojbarevná kokarda a česká vlajka…
No,… když tak na to koukám, právě jsem prozradil to nejlepší a nejdůležitější z celého Dne otevřených dveří na 21. zTL v Čáslavi, kterýžto se konal teď o víkendu (25. 5.). Ano, jednalo se skutečně o zlatý hřeb programu a velké překvapení, které na nás několikanásobný mistr ČR, mistr Evropy, vicemistr světa v letecké akrobacii v kategorii Unlimited a mistr světa v seriálu Red Bull Air Race Martin Šonka spolu s elitním display pilotem nadzvukové stíhačky JAS-39 Gripen kpt. Ivo Kardošem přichystali. Ale jak všichni tušíte a my víme, nebylo to to jediné, co jsme mohli ten den nad čáslavským letištěm vidět…
Bylo toho mnoho, co potěšilo oko příznivce aparátů těžších vzduchu. Seskoky parašutistů počínaje, přes akrobatické i bojové ukázky na vrtulnících několika různých typů a druhů, nebeský balet sólo i skupinový na speciálech s červeným kravičkou na kapotách, vystoupení historických strojů, které zažily generace československých letců od války do současnosti, až po akrobatické a bojové ukázky moderních vojenských strojů, bitevníků L-159 a stíhaček Gripen…
Vyjmenovávat jednotlivá čísla nelze, to by bylo jednodušší zde umístit komplet letový program. Byť tento v průběhu dne doznal značných změn. Tak se budu s dovolením věnovat pouze tomu, co mě skutečně vzalo za srdce. Tedy, v letovém programu vystoupily postupně…
Předem upozorňuji, že jsem tentokráte absolutně vynechal veškeré pozemní ukázky. Z pozemní techniky, ať už bojových strojů či obslužných vozidel a zařízení, důležitých pro provoz letiště jsem neviděl v tomto roce zhola nic. Respektive jsem je minul tak nějak bez povšimnutí. Ne snad proto, že by nebyly zajímavé, to ani náhodou, nicméně tento letecký den byl z mého pohledu vlastně jakási mise s přesně danými úkoly. Tyto budu specifikovat později. Zbylo tak akorát dostatek času na letové ukázky a pár procházek na stojánkách…
Nicméně i v rámci těchto procházek mezi letouny podařilo se mi narazit na několik leteckých přátel a legend. Tedy nyní využívám možnosti na dálku ještě jednou pozdravit Víťu Klímka, pány Kovála, Kubalu, Cabala, Kvardu, Jirku Bise, gen. Hromka, gen. Vernera, Petra Lančího a kpt. Maruščáka. V neposlední řadě zdravím též diváky v poslední řadě a kamarády z Czech Spitfire Clubu, zejména Sašu Sadeckého. Pozdrav posílám i Janince Nevrklové, jež ostýchavě kroužila kolem tak dlouho, až jsme se nepotkali. No a koho jsem zapomněl, nechť odpustí…
Musím říci,… a to mě převelice mrzí,… že ze strojů na „statice“ jsem zle prošvihnul historické stroje československého letectva – MiGy a Súčko, jakož i Jak-40 a vrtulníky, všechny umístěné na východní straně letiště. Nikolivěk proto, že bych o ně neměl zájem, to naopak. Akorát po hodině poskakování kolem letiště, v hustokruté zácpě směřující k parkovištím (nutno však konstatovat, že ji pořadatelé na parkovištích a policisté zvládali bravurně, to zase klobouk dolů…), jsem potratil poměrně dost času, který jsem právě prohlídce těchto klenotů chtěl věnovat. Navíc jsem se musel vracet od brány do auta, neb jsem mentálně impotentní a vyrazil jsem na letiště s kynžálem u pasu. Nu což, tak si tyto stroje prohlédnu, až letecký den skončí. To jsem však nevěděl, že se vše odehraje poněkud jinak…
Z vystavených letounů mi ku prohlídce tudíž zbylo jen to, co stálo na západní straně, poblíž vstupu do VIP zóny. I tak to ale byly samé zajímavé kousky – Gripeny, Albatrosy, Alky, italské Alpha Jety, robustní německé Tornado a hlavně,… srdcovka, no,… mohutný slovenský MiG-29! Ani nepočítám, kolikrát jsem tyto vyjmenované stroje obkroužil, tentokrát ve snaze nikoliv je pouze vyfotit, ale najít nějaký zajímavý úhel, pohled, detail…
Zvláštní odstaveček zaslouží slovenský Čierny orel, zaparkovaný na trávníku ve VIPce. Mohutný cvičný stroj v netradičně civilní variantě. Zajímavá mašina, to se musí uznat. Vlastně jsem se takhle blízko k Blackhawku ještě nedostal. No ale, jak potvrdili i nejmenovaní členové nejmenované posádky, je to vlastně jen několik tun v podstatě bezbranného plechu. Naježená Mi-dvacetčtyřka, to má duši!…
No jo,… dejte mi foťák a pusťte mě mezi letadla…
Tak konečně do vzduchu, ne?…
Letecký den v Čáslavi je převážně o vojenských letadlech. Tolik jako zde si jich nikde asi neužijeme, Letecké dny s Květy, prapůvodní CIAFy a staré dobré akce ve Kbelích, kde hromově burácely i kameny v pangejtu u pojížděčky, jsou dávno minulostí. Potěšující je, že se opět můžeme setkávat s takovými klenoty a legendami, jako jsou cvičný Jak C-11 a stíhací stříbrný šíp MiG-15 (zde také ve cvičné variantě UTI). Když se tyto ukážou na obloze, srdce zaplesá. Nejeden z dříve narozených aviatiků a diváků zavzpomíná na doby, kdy se těchto strojů po nebi nad Československem proháněly desítky, ne-li stovky. Však v době jejich největší slávy bylo naše letectvo stejně početné jako letectvo Francie. A rozhodně ve své době silnější a technicky vyspělejší. Pouze francouzské stroje měly navíc i zpátečku, některé dokonce s forsáží…
Stejné pocity minimálně já osobně zažívám, když vzduch rozvíří mohutné a silné mixéry vojenských vrtulníků Mi-171 a Mi-24/35. Já vím, že to jsou vlastně také už veteráni, čas se prostě nezastaví. Ale když si uvědomím, kolik si toho tyto mašiny za dobu své služby poctivě odpracovaly, tak musím smeknout. A znovu opakuji, ať už české vojenské letectvo dostane náhradou cokoliv, budou to jen neškodné mouchy k smíchu. Hystericky kňafající vypelichané čivavy. Hrozivě naježený létající tank, burácející těsně nad terénem, nic nenahradí…
Mno,… nahradilo by… Ale Kamovy nám nikdo nekoupí, páč jsou e-e fuj z Ruska…
Блять…
Když vidím, co všechno dokáží naši kluci na Gripenech, nemohu se ubránit vzpomínce na někdejší čáslavskou rozlučku s letouny MiG-21. Byť i tyto jsou pro mě osobně záležitostí srdeční a dopustit na ně nedám, musím objektivně uznat, že Gripen je prostě extra klasa. Samozřejmě je to především o generačním rozdílu, to nelze popřít. Je to skutečný plnokrevník, škoda, že jich nemáme tolik co jednadvacítek kdysi…
Mimochodem,… tuhle jsem z Fabie vymáčknul gripení minimálku, buehehehe…
Ale točila se mi i rezerva v kufru…
Docela by mě zajímalo, jak by vypadala ukázka podpory pozemních jednotek a útoku na pozemní cíle v podání někdejších bitevníků Su-25. Teď, když to předvádějí kluci na L-stopadesátdevítkách, vypadá to velice zajímavě. A dramaticky! Jsem třeba netušil, že Alky mohou používat taktické atomovky…
Kdo viděl, ví…
Akrobacie na vrtulnících patřila odjakživa mezi super kousky našich letců. Kdo by neznal slavná vystoupení a dračí tance Mi-čtyřiadvacítek. Nejsem schopen pochopit, byť vím, na jakém principu fungují vrtulníky a jak se ovládají, kterak je někdo schopen provádět s takovými stroji podobné kousky. Dle mého skromného názoru pilot prostě jen sedí v kabině a náhodně kvrdlá pákami do všech směrů, z čehož si posléze stroj vybere, co a jak. Jasně, není to tak. Vše má svůj řád a pravidla. Ale to, co provádí s vrtulníkem Dan Tuček nebo kluci od letecké záchranky, to prostě popírá i fyzikální zákony…
Vlastně s Danem jsem to ondyno vyzkoušel na vlastní kůži. To je prostě šílenec…
Jenže,… jestli je Dan Tuček šílenec kvůli tomu, co dokáže s vrtulníkem, co pak jsou chlapi od Red Bullu? Akrobatická čtyřka, Petr Kopfstein a Martin Šonka? Nevím, je pro takovéto mistry leteckého umění ještě nějaká kategorie? To jsou prostě bozi…
A to jsem se pořád ještě nedostal k závěrečnému vystoupení Martina Šonky…
Je možné, aby akrobatický speciál, letoun(ek) vážící nějakých 700kg, dokázal letět společně s nadzvukovou stíhačkou, vážící desetkrát tolik? Tak, určitě, řečeno slovy sportovce. Když se Gripen utáhne u huby a poletí na minimálce, zatímco Extra to vezme na „plnej céres“, tak by to asi šlo. Ale že by se povedlo vytvořit z takhle rozdílné a nesourodé dvojice akrobatickou skupinu? Ne, to nende. Vždyť přece…
No tak ať mi ale někdo vysvětlí, proč támhle startuje Extra s Gripenem ve dvojici. A jak je možné, že v následujících minutách během průletů nad letištěm provádějí akrobatické figury, jako by se nechumelilo. Inu tak, to prostě v kabině Extry sedí několikanásobný mistr ČR, mistr Evropy, vicemistr světa v letecké akrobacii v kategorii Unlimited a mistr světa v seriálu Red Bull Air Race Martin Šonka a v kabině Gripenu elitní display pilot Vzdušných sil České republiky kpt. Ivo Kardoš. Dva kamarádi a dva mistři svého řemesla. Dva bozi. Novodobí nebeští jezdci…
Létají společně sem a tam, jako by se nechumelilo. Jen tak. Vždyť co na tom, že se jedná o světovou premiéru naprosto unikátního vzdušného vystoupení? Pohodička…
Pro nás pozemšťany se však jednalo o něco neskutečného. A je zcela pochopitelné, že to byl zlatý hřeb programu. Lepší zakončení této letecké akce jsme si ani nemohli představit. Však také, když kluci přistáli a zarolovali na stojánku před diváky, kde se pak, držíce v rukou českou vlajku, společně uklonili, dočkali se mohutných a bouřlivých ovací na otevřené scéně. A plným právem…
Mno,… a bylo odlétáno. Tedy, ne úplně, samozřejmě začaly odlétat některé stroje na svá domovská letiště. Jednak malé vrány přilétnuvších diváků, druhak vojenské mašiny ze základen v Náměšti, Pardubicích a ve Kbelích. Nicméně program leteckého dne byl u konce. Návštěvníci postupně opouštěli čáslavskou plochu, plni dojmů a zážitků…
Jen u stánku s červeným kravičkou byla ještě dlouhá fronta…
Per longa, řekl bych…
A copa to, toto? Slevička nějaká?…
Ó, nikolivěk. Autogramiáda…
Nechápu, kde na to Martin bere síly. Dvě náročná vystoupení oddělená první cca hodinovou autogramiádou a poté ještě jedna runda. A pořádná! I já si stoupl na konec fronty a než na mě došlo, trvalo to hodinu a půl! A po celou dobu, bez známky jakékoliv únavy, rozdával Martin Šonka podpisy, fotografoval se, usmíval, s každým prohodil pár slov…
Prostě skutečná hvězda. Paradoxně ale bez jakýchkoliv hvězdných manýrů…
Totiž,… a to už běžný divák nemohl zahlédnout,… ona podpisová a fotografická akce trvala ještě pak další hodinu na hangár party. Každý se chtěl vyfotit, každý si chtěl odnést fotografii nebo plakát s podpisem. A nikdo nebyl odmítnut. A to i přes to, že táhlo na čtvrt na osm večer a Martin se ještě nestihl nasnídat…
No a teď už konečně k té mojí misi, o níž jsem se kdes v textu zmínil. Vlastně se jednalo hned o dva úkoly, z nichž jeden byl však dílem náhlého nápadu. Oba navíc s minimální nadějí na úspěch, neb jsem tušil, že uloupit pro sebe byť jen společných pět minut s Martinem bude asi úkol nadlidský. Nicméně, to bych nesměl mít za kamaráda Pepu Piňose, předsedu plumlovského klubu a člena výboru ČsSL! Úspěch celé mise je totiž z 90% jeho zásluha, za což mu touto cestou vyjadřuji hluboké, srdečné a upřímné poděkování…
Snad mě zahlédl, když odlétal a já mu mával zpřed hangáru…
Už od prosince, kdy Martin slavně vyhrál loňský ročník RBARu, nosím u sebe (či posílám kolegy s tímtéž…) veršovaný pozdrav a poděkování, vytvořené panem učitelem Karlem Špeciánem a dětmi ze ZŠ T. G. Masaryka v Milovicích. Ve dvou vydáních, jedno zarámované jako dárek pro Martina, druhé ve větším formátu na podpis. Dlouho se mi/nám nedařilo najít ten správný okamžik, až nyní. V podvečerním klidu (ehm,… na hangár party a s přímým přenosem z hokejového mistrovství světa na promítacím plátně?…) mohl jsem pozdrav konečně předat. Martin byl velmi překvapený, ale netradiční dárek od školáků jej zcela zjevně potěšil. Stejně tak, jako děti potěší jím podepsaný plakát, o tom není pochyb…
Druhá část mise souvisela s letošní expedicí do Austrálie a s akcí, nesoucí název Czechoslovakian Heroes Tribute 2019. Pravda, jak jsem se zmínil, šlo o náhlý nápad, nicméně jsem si říkal, že krátký video pozdrav bude pro účastníky setkání v Československém klubu v Brisbane nečekanou a vítanou vložkou. I když opět, jednak jsem nečekal, že se to podaří zařídit, jednak nebylo ani jisté, že se podaří do Austrálie Lukášovi a Frankiemu pozdrav poslat včas. Konečně, slavnostní setkání začínalo za nějakých devět hodin…
Martin a Ivo však ani na vteřinu nezaváhali a s vytvořením video pozdravu pro naše krajany na druhé straně zeměkoule souhlasili. A i když už únava zcela zjevně padla i na ně,… což se není co divit,… namluvili krátký pozdrav, poděkování a takové osobní vyznání, směřující především k našim válečným veteránům, příslušníkům RAF…
Kluci, moc děkuju. Za ty chlapy, za nás a naše kluby, za Svaz i jen za sebe… A sděluji,… neb to již s odstupem času vím,… že akce měla velký úspěch a Váš pozdrav zapůsobil na účastníky setkání velmi emotivně. Dobrá práce…
Na asociální síti kdosi napsal: „Spousta věcí se nepovedla, ale za ten jeden okamžik to stálo!“ No,… nelze, než souhlasit. Je to pravda, některé věci nevyšly. To se holt stává. Ale si myslím, že veškeré diváctvo ty drobné prostoje mezi jednotlivými čísly, jejich přeházené pořadí oproti programu i značně pokulhávající a zadrhávající se komentátory, velkoryse přehlédlo. Vše, co bylo toho slunečného víkendového dne k vidění bylo jim za to více než bohatou odměnou. Však taky dle oficiálních zpráv dočkalo se čáslavské letiště rekordní návštěvy, letecký den sledovalo na místě 50 000 diváků! Tak to je mazec!…
No a mě málem zavřeli…
Teda, na letišti…
Odcházel jsem kolem čtvrt na devět večer…
Tyjo,… a to jsem si myslel, jak budu složitě hledat na parkovišti, kde jsem nechal auto…
Hmmm,… ne-e…
Stálo osamocené uprostřed pole…
To se splést nedalo…
