… na slavnostní zasedání ke 100 letům československého letectví dne 7. 11. 2018 v Praze. Jednak v originále, jednak v překladu předsedy spolku Jiřího Macury…
How did an ex-RAF Fighter Pilot come to be living in the Czech Republic?
The story starts back in the year 2000. At the time I was working in Leeds at the University as a lecturer in Mathematics, having retired from the Air Force in 1982 and had taken up Athletics coaching of sprinters as a part-time hobby. I started having some success with about 7-8 athletes of differing age groups.
But first of all you need to know a little about my working life, which started back in England which is where I was born and brought up.
My dreams of flying which started at age 7 years were fuelled with the help of my Grandfather who brought home one day some WW2 black Bakelite recognition models and these were suspended from the ceiling in my bedroom!!!
I started to have more and more dreams about flying, in which I would hurl myself off a high building and just zoom around like a bird.
On several occasions, my mother took us to visit her brother, who was serving on HMS Ocean, which had just returned from seeing action in the Korean War. On one magical occasion I was allowed to sit in the cockpit of a Fleet Air Arm fighter parked in her cavernous hangar deck. This first insight into the wonders of a fighter aeroplane had me hooked straight away. I had never been close to any aircraft before and to me the sleek, shiny fuselage and tiny cockpit were pure science fiction. A seed was planted and from that moment on I was overwhelmed with the burning ambition to fly jet fighters.
I left school at 18 and after many fights with my teachers and parents entered the Royal Air Force, having successfully obtained a scholarship to enter the RAF College Cranwell to become a fighter pilot, I was successful in my time there and earned my ‚Wings‘ which allowed me to commence training on fast jets, which I did for 20 yrs flying Hunters in Aden and then progressing onto the English Electric Lightning which I flew for some 10 years before finally serving in Cyprus on 56 Squadron at RAF Akrotiri during the time of the Turkish invasion. Before leaving the Air Force at the age of 40, I had also studied for my degree and was successful in also in obtaining my PHd in Mathematics and Computing.
After leaving the Air Force, I was successful in getting a job as a Lecturer at the Open University and worked there for 17 years before being offered early retirement at 55yrs, which I took and yet still carried on teaching/lecturing part-time.
During my time at the University I took up Athletics coaching as I had been a 400/800m runner in my youth and decided to coach sprinters. We used to make trips to the Czech Republic so that my athletics could compete in Prague and also Ostrava. I have been very successful in that I have taken 8 young people from age of 14/15 to International honours for GB, my recent successes were Emily Freeman and Craig Pickering who both competed at the World Championships in Bejing and also the Olympics.
Then in 2006, I decided I would move to Czech Republic and continue my coaching career here, however, I also started teaching Czech people English, my native tongue and which I enjoyed it immensely.
Whilst living in Olomouc, I also was fortunate in seeing an exhibition about Josef Bryks, which caught my interest, since he had served on 242 Squadron with Douglas Bader, a WW2 Ace who had lost both his legs in a flying accident.
Bader had joined the RAF in 1928 also going through Cranwell, and became known for his daredevil flying stunts. During one of these he crashed and had to have both legs amputated and artificial legs fitted. These were supplied by Marcel Dessoutter and his brother, who were related to my family by my Grandmother’s sister Margaret who had married Marcel. In 1932, Bader was able to fly again, although he took an office job in London. He also recovered enough to be able to play golf, drive a car and dance.
When World War II began, Douglas Bader again joined the RAF and eventually took command of 242 Squadron, which, of course, was the Squadron that Josef Bryks was linked too.
Whilst following up on my interest in Josef Bryks, I also found reference to one of Bryks‘ colleagues F/Lt Otakar Černý, who unbeknown to me I had met, whilst visiting one of my old RAF colleagues who had been posted to Cambridge University Air Squadron. So now, the links to the Czech Republic were becoming even stronger, so I guess you can say it was fate.
In 2012, one of my ex-students from Olomouc knowing my Air Force history introduced me to the Airmens Association in Olomouc and as we say the rest is history.
Proč se bývalý anglický stíhací pilot rozhodl žít v České republice.
Celá situace se začala v roce 2000, kdy jsem vyučoval na universitě v Leedsu matematiku, když jsem od roku 1982 jsem opustil službu v RAF a současně jsem se částečně věnoval tréninku atletiky různých věkových skupin.
Zřejmě vás bude nejvíce zajímat můj život od doby. kdy jsem se narodil. Od svých 7 let jsem začal snít o létání, což zavinil můj děda, který přinesl domů stínidlo na lampu s modelem válečného letadla a umístil je do mojí ložnice. Od té doby jsem neustále přemýšlel o létání a záviděl ptákům.
Jednou nás vzala maminka na návštěvu ke svému bratrovi, který sloužil u námořní vrtulníkové záchranné služby a právě se vrátil z války v Koreji. Tam jsem zažil kouzelnou chvíli, když jsem se mohl posadit do kabiny stíhačky, která byla v hangáru. Toto první seznámení se stíhacím letadlem nasměrovalo mojí další životní pouť. Nikdy před tím jsem nebyl tak blízko k letadlu, jeho hladkému trupu a obdivoval jsem malý pilotní prostor. Od této chvíle mi bylo jasné, že se budu snažit být stíhačem.
V 18 letech jsem dokončil školní docházku a po boji s mými učiteli a rodiči jsem se přihlásil do RAF College Cranwell která připravovala stíhací piloty. Podařilo se mi získat „Wings“ pilotní odznak, což umožňovalo zahájit výcvik na proudových letadlech. Létal jsem 20 roků na letounech Hunters v Adenu a pak pokračoval dalších 10 let na Electrict Lightningu. Službu jsem ukončil u 56. squadrony RAF v Akrotiri na Kypru v průběhu turecké invaze. Před ukončením se mi podařilo dokončit studia jako PHd v oboru matematiky a informatiky.
Následně jsem byl 17 let zaměstnán jako lektor na Open Univerzitě a v 55 letech mně byl nabídnut předčasný důchod, který jsem přijal a od té doby pracuji na částečný úvazek jako učitel a lektor.
V průběhu pobytu na univerzitě jsem se začal zabývat atletickou trenérskou profesí konkrétně běhy na 400 a 800 metrů. Jezdívali jsme do České republiky, kde moji svěřenci závodili v Praze a v Ostravě. Byl jsem celkem úspěšný, protože několik mojích svěřenců ve věku 14 – 15 let se zúčastnilo mistrovství světa a olympiády.
V roce 2006 jsem se rozhodl přestěhovat do České republiky a pokračovat zde v trenérské profesi a také vyučovat angličtinu, můj mateřský jazyk, což mně velice baví. Při pobytu v Olomouci jsem se náhodně dostal na výstavu o Josefu Bryksovi, což mne velice zaujalo, protože sloužil u 242. squadrony současně s Douglasem Baderem, leteckým esem II. světové války, který přišel při letecké nehodě o obě nohy.
Bader vstoupil do RAF v roce 1928 a proslul odvážnými leteckými kousky. Během jednoho z nich měl havárii, při které přišel o obě nohy a dostal protézy, které mu dodal Marcel Dessssoutter, jehož bratr se oženil s babiččinou sestrou. V roce 1932 mohl Bader opět létat, hrát golf, řídit auto a tancovat.
Když vypukla II. světová válka vstoupil znovu do RAF a nakonec se stal velitelem 242. squadrony, u které také sloužil Josef Bryks. Když jsem se zajímal o Josefa Brykse, dozvěděl jsem se také o F/Lt Otakaru Černém, se kterým jsem se i setkal a tím se zvýšila moje touha zústat v ČR a to považuji za svůj osud.
Od počátku mého pobytu v Olomouci jsem chtěl získat nějaký kontakt na letecké příznivce. V místních novinách jsem našel inzerát, že zde existuje skupina, která je odbočkou Svazu letců ČR. Potřeboval jsem zjistit, zda se k nim mohu přihlásit a jakmile jsem ukončil v roce 2014
vyučování v Brně, jeden z mých bývalých studentů, který bydlí v Olomouci, mně umožnil se s nimi spojit. Zajímám se o leteckou historii a mým koníčkem je stavba nejenom anglických
ale i českých modelů letadel. Seznámil mne s předsedou spolku, Jiřím Macurou, jehož znalost angličtiny mi umožnila zjistit dostatek informací o jejich cílech a činnosti. Svaz letců přijal moji žádost, podal jsem si přihlášku a stal se řádným členem leteckého spolku. Členové této organizace jsou ke mně velice přátelští, přestože umí angličtinu jen sporadicky, snaží se mi ve všem vyhovět při pravidelných schůzkách a pomáhají mi v dalším porozumění češtiny.
Doufám, že toto slavnostní zasedání bude úspěšné a pomůže ve vzájemném porozumění mezi letci a leteckými příznivci nejen v Evropě, ale na celém světě.
