… aneb O závodění pod hradeckým nebem…
Jsem nucen ukrást Filipovi myšlenku, neb mě tato nadchla. „Si takhle jedeš 320 km/h po D1 a najednou vedle tebe Petr Kopfstein. A letí stejně rychle jako ty, hej!…“
Utopie? Ne, on tam fakt letěl…
Já vím, asi se nemá začínat hned tím nejlepším zážitkem. Ale když…
Nicméně se pokusím…
Tedy…
Po loňské zkušenosti, kdy jsem zjistil na vlastní kožku, že lze velice úspěšně spojit dohromady v podstatě dvě různorodé akce – letecký den a rallye show, měl jsem pro letošek v podstatě jisto. Helicopter Rallye Show 2018 nevynechám, ani kdyby Abraham na koze jezdil…
Samozřejmě také hned začali v hlavě bloudit broukové. Vymyslíme s Frankiem nějakou ptákovinu, aby byla sranda. Co třeba zorganizovat závod mezi nějakou poletuchou a autem? Že by auto jelo v barvách Žatce a letadlo by reprezentovalo Milovice. Když už mám ty magnetky se znakem klubu (na ty nezapomeňte, ještě se o nich budu zmiňovat…)…
Přičemž jsem ovšem neměl ani tucha, že on a několikero dalších geniálů letecko-automobilní zábavy tyto intelektuální hmyzy dovedou k činům. A dojde to až tak daleko, že Frankie skoro prodá střechu nad hlavou a Rumešovo medvědárium, jen aby si na onen závod mohl pořídit červenou placku na kolečkách s nadrženým italským hřebcem ve znaku!…
Mno! To je ale unfair! Když Vy Ferrari, tak my závodní vrtulník!… Hřebce to sice ve znaku nemá, ale Dan Tuček taky neni žádné ořezávátko…
Pořád jsem ještě žil v tom, že se jedná jen o kamarádské špičkování. Nicméně myšlenka se ujala a nakonec byla, byť v míře patřičně upravené (a mnohem lepší), zlatým hřebem celé akce…
Ale to už zase předbíhám…
„Heli-rally show“ byla především ukázkou techniky poháněné rotorem a postrádající pevná křídla. Až na výjimky, samozřejmě. Konec konců, o helikoptérách se hovoří již v názvu samotném. Je tudíž pochopitelné, že stojánky hradeckého letiště byly v dvanáctý den květnový pokryté velkým množstvím vrtulníků všech typů a velikostí. Počínaje například malým Robinsonem a konče obry typu Mi-171, Mi-24/35 a letos čestným hostem, Sea Kingem německého námořnictva. Jistě, bylo zde k vidění i spousta letadel. Naleštěné stroje pro byznysmany, přibližovadla pro aerotaxi (či jak se tomu dnes říká…), cvičné stroje armádní i akrobatické speciály. Pro každého něco, jak se říká…
A to stále hovořím jen o letecké části této zajímavé akce. Z názvu plyne, že své podstatné zastoupení měla zde i technika pozemní, zejména ta závodní. Auta i motorky, podotýkám. V nejsilnějším zastoupení zde byly pravděpodobně rallye speciály, od těch historických po současné. Těmto vévodil ovšem skutečný skvost, Ford Rajo Special z roku 1920, účastník slavného závodu 500 mil Indianapolis. Dle informací od majitele konkrétně tento vůz obsadil v závodě úžasné 5. místo! Neméně početná byla skupina okruhových speciálů, a to včetně monopostu formule 1 ze stáje Red Bull…
A hele, nové přední přítlačné křídlo! Památka na Velkou cenu Baku snad?…
Než jsme se stačili pozdravit s velkou spoustou kamarádů,… a že jich dnes známe poměrně dost i mezi těmi automobilovými závodníky,… bylo zde zahájení hlavního programu. V něm se postupně ukázalo v podstatě vše, co do Hradce tentokráte přiletělo. Podle rozpisu mělo být ukázek celkem dvacet, nicméně…
Zcela neobjektivně konstatuji, že jsem viděl jen jednu jedinou. Začala v jednu hodinu odpoledne a skončila lehce po páté…
Jedna velká, řekněme až kontinuální, ukázka, kde jedno číslo plynule přecházelo v druhé. Ani minutu se člověk nenudil. Paráda, ne?…
A to se stále spíše zaměřuji na tu leteckou stránku věci. Kajícně přiznávám, že letos jsem na „autíčka“ jen lehce nahlédnul…
Jmenovat jednotlivá vystoupení postupně za sebou, to bych zde seděl ještě zítra. A to nejde. Tedy, já nevím, jak vy, ale já čas mám. Nicméně…
Už samotný zahajovací průlet třinácti vrtulníků byl něčím neopakovatelným a dech beroucím. Nevím, takovouto formaci zažilo české nebe asi naposledy v dobách, … a vím, že to teď lehce přeženu,… kdy naše vojenské letectvo disponovalo přibližně stejnou silou, jako letectvo Francie (jen francouzští piloti byli cvičeni spíše na taktický ústupový let vzad, narozdíl od našich…). Jednotliví zástupci této velké hřmící skupiny představili se následně v samostatných ukázkách…
Z těch bych si dovolil jmenovati ty, jež nejen mě vzaly doopravdy za srdce. Především tedy letovou (!!!) ukázku skutečného skvostu – sedmdesát let stále mladého vrtulníku Bristol 171 Sycamore. Naleštěného stroje, který se, jako jediný tohoto typu na světě, i přes svůj úctyhodný věk pohybuje po nebi s patřičným rámusem sice, ale s elegancí baletního mistra…
Velice zajímavé bylo vystoupení malého červeno-bílého vírníku. Typ si nepamatuji. Neprozradím ho, ani kdybyste mě mučili. Nicméně ten mezičlánek mezi vrtulníkem a letadlem… Objev tohoto typu pohonu a stroje bych přirovnal k objevu mezičlánku mezi opicí a člověkem. Taky je to mezi, ne?…
Samozřejmě zcela největší show zařídily vrtulníky ve spojení se složkami IZS – záchrankou, policií a hasiči. Už v loňském roce jsme ani nedutali, pozorujíce perfektní a napínavý zásah vyjmenovaných složek u hromadné nehody. Jak na sviňu potvoru,… zřejmě vlivem geopatogenních zón, střetu silových polí, působení větrů a sil Temna,… se i letos na tom samém místě (!!!) podobná událost udála. A ještě snad v mnohem větší míře! Dva,… slovy DVA,… autobusy, osobák, druhý osobák, cyklista, kočárek a žabička! Všéééchno v jednom chumlu… Samozřejmě autobus začal hořet, dneska to nic nevydrží. Než se však oheň stihl rozšířit a pohltit i druhou polovinu cestujících, již začali přispěchavší hasiči chrlit do plamenů hektolitry hydrometeoritů…
Hilfe! Hilfe! Hoří hakenkreuz! Haleká hysterický henleinovec Hawranek…
Huš, hajzle!…
Zatímco byli pak doutnající utopenci přesunováni z trosek autobusu na travnatou plochu, ve vzduchu zavířilo patero vrtulníků a dolů počali se spouštět záchranáři na lanech. Do toho přispěchal i Dan Tuček s podvěšeným bambivakem, by i on přispěl svojí (několika hektolitrovou) kapkou…
Dělám si z toho šoufky, jako obvykle. Nicméně vše šlo jak na drátkách a celá mašinérie IZS pracovala jako dobře promazané soustrojí. A to dokonce na bitevním poli! Do celé události se totiž přimotala eskorta vězeňské správy, převážející nebezpečného zločince. A dvojice pánů s koženou brašnou a novými montérkami. Z těchto se následně vyklubali dva padouši, ozbrojení legálně drženými neautomatickými zbraněmi se zásobníky s omezenou kapacitou (dle norem Čtvrté říše…), snažící se převáženého lotra osvobodit. Strhla se přestřelka. Nedovedete si představit, co se děje, když kulky osobně jmenují! Masakr! Chaozz! Nebyl čas zjišťovat, kdo je ten pravý. Bůh si to, konec konců, nahoře přebere… Jo, jo,… dvě dávky…
Klobouk dolů, pánové, dobrá práce! Tedy ale jako klient bych to zažít nechtěl. Ani jedno…
Aby to bylo ještě trochu napínavé, musím se v mezičase zmínit i o prohlídce německého Sea Kingu. Pobavil jsem se s piloty a zjistil, že přiletěli od Hamburku. Čtyři a půl hodiny letu, to je mazec! No ale s takovou almarou, to musí být potěšení letět. Obr s mohutným podvozkem, trup ve tvaru plováku, rotorové listy od nevidím na jedné straně do nedohledna na druhé. Wau! A uvnitř těch tlačítek, čudlíků, přepínačů, budíků…
Jen škoda, že se neukázal i ve vzduchu…
Vzdušnému baletu na bezmotorovém speciálu a akrobacii Martina Šonky se raději věnovat nebudu. Asi bych z toho utrpěl odblitek. Sorry jako…
No a konečně ten náš zlatý hřeb programu. Závod. Od původní myšlenky byl organizačním teamem vyšperkován do podoby, kdy proti sobě měli startovat zároveň letadlo, vrtulník, závodní motorka a ferrari. Konkrétně Petr Kopfstein s akrobatickým speciálem Extra 300SC, Karel Abraham na Ducati, Dan Tuček na vrtulníku Eurocopter ES 350 a Filip Blahout na Ferrari 458. Mělť jsem to štěstí býti nezávislou komisí vybrán jako závaží a kameraman k Filipovi do Ferka. A to teda bylo něco! Zcela bez uzardění, jež by beztak v rudé záři vozu z Maranella zaniklo, jsem se tetelil blahem, sedíc hluboko v sedačce upoután čtyřbodovým pásem. Usmíval jsem se poněkud dementně, to nepopírám. Ale když… Kdo by se neusmíval…
A kdo by nebyl tak trochu za dementa, pokoušejíc se přidělat magnetku se znakem klubu na dveře plastové karoserie…
„No,… zkus to kdyžtak nahoru na ten karbon, tam to třeba bude držet líp, hele…“
Tak jsme se zasmáli, žé?…
I Lišák se přestane hloupě usmívat…
O Brusince nemluvě!!!
Svezení to ale byl královské. Ať se kamarádi letci nezlobí, byl to největší zážitek z celého leteckého dne. Ten zvuk mohutného koňského stáda na zádi pod kapotou! A ten odpich!!!…
Je pravda, že Karel Abraham na Ducati nám všem natrhl tu… Toho… Muscula Glutea Maxima… Ale ta motorka má prostě start jako střela. Nicméně my byli druzí! Sice krátce po startu objevil se po našem pravém boku Petr Kopfstein s Extrou, letící těsně nad zemí, ale… Pak nás i předlétl, byť velice pomalu a rozvážně. Jenže to už jsme nejeli na plný plyn, vida, že se blíží konec dráhy. No a Dan Tuček pojal vše dle hesla, že to nejlepší nakonec. Ale, buďme objektivní. Proti těmto soupeřům by neměl šanci žádný vrtulník. Šlo však především o show pro diváky. A o zábavu pro nás…
Opustiv červeného hřebce po návratu na stojánku, chodil jsem pak poměrně dlouhou dobu s italsky zvednutým nosem vzhůru. Postával jsem nápadně u Ferka a tvářil se, jako by to byla moje hračka. Trošku infantilní, ne? Tož, ba že. Ale pochopitelné…
Heli-Rally letos uteklo strašně rychle, mi tak přišlo. Ale to je tak vždy, když se něco podaří a je to zábava. Navíc, potkal jsem spoustu kamarádů a kolegů. Při té příležitosti bych touto cestou velice rád poděkoval dvěma z nich – Danovi Tučkovi (DSA) a Víťovi Klímkovi (Aeroteam). Přispěli nám velice zajímavými cenami do střelecké soutěže (Vzpomínka na Regiho Schamse 2018 a MČR ke 100 letům československého letectví…), která se uskuteční ve čtvrtek 17. května v Milovicích. Kamarádi, velké díky Vám…
Ke stažení zde…
https://uloz.to/!vOJzpocPzvgr/2018-05-12-hkhelirally-ptlq-part1-rar
https://uloz.to/!7qtwEeT9RR0f/2018-05-12-hkhelirally-ptlq-part2-rar
https://uloz.to/!DFpYM3CFZwaT/2018-05-12-hkhelirally-ptlq-part3-rar
Zmínil jsem se, že letošní show v Hradci byla asi ta nejlepší, kterou jsem zatím zažil? No,… ona byla málem i poslední. Nechybělo mnoho a…
V Převýšově projel rychlík červenou a vydal se proti nám na jednokolejnou trať do Chlumce nad Cidlinou. Naštěstí je na tomto úseku velice dobře vidět a též generální autostop funguje bezchybně. Je to potřeba, tento úsek trati je podobnými excesy proslulý. Postáli jsme si na trati asi tři a půl hodinky a pak teprve se vydali na další cestu, no. Pohodička…
Nutno říci, že vlakový personál zaslouží jedničku. I jeho zásluhou byli cestující vcelku v pohodě a zvládli to. Pravda, vagóny ČD asi dlouho nezažily fotbalové utkání v chodbičce, bitvu s dotírajícími dětmi a podobně. Ale,… však jsme se skoro podruhé narodili…
Paradoxně první zprávy objevily se v tisku až za dva dny. A tedy, poměrně zavádějící. Podle fotografií snad každý uzná, že vlaky od sebe zastavily maximálně 200 metrů daleko a ne těch v novinách uváděných 365…
Ale to už nemá s létáním co společného. Dan Tuček a jeho kolegové naštěstí nebyli potřeba…
