Zdravím a děkuji, že máte o Betu zájem.
Než začnu popisovat současnou stavbu, tak bych v několika etapách rád oprášil éru, kterou Jenyk Klaban oživil stvořením skvostu oku opravdu lahodícím.
Budu používat různé materiály s laskavým svolením autorů, vydavatelů, fotografů a majitelů dalších vzácností.
Tak tedy od začátku…..
Na jaře 1935 založili inženýři Pavel Beneš a Jaroslav Mráz letecký podnik v Chocni, v němž zahájili vývoj a výrobu letadel pro moderní letecký výcvik a turistiku. Druhým z prototypů, které zde vznikly, byl dvojmístný celodřevěný letoun Benešovy konstrukce Be-50 Beta Minor, s československým řadovým, vzduchem chlazeným čtyřválcem Walter Minor 4.
Dne 31. srpna 1935 jej zalétal pilot Josef Koukal a neshledal na letounu a jeho vlastnostech žádné významnější nedostatky.
Z propagačních důvodů byl tedy stroj s poznávací značkou OK-BEB ihned přihlášen na II. národní let RČS, který se konal za pouhé dva týdny na letišti v Praze- Kbelích.Ve dnech 13.–15. září se zde soutěžilo ve třech disciplínách:
– spolehlivost (na trati Kbely–Brno–Bratislava–Piešťany–Hradec Králové–Kbely),
– hospodárnost (trať Kbely–Plzeň–K.Vary–Kbely)
– rychlost na trojúhelníku 100 km ( Kbely–Benátky n. J.–Říp–Kbely).
Be-50 pilotů pplk. Mareše a ing. Kuldy si vedl z počátku dobře. Při druhé disciplíně byl bohužel postižen závadou na palivové instalaci a nutná oprava znamenala sestup v umístění na dvanácté místo z padesáti účastníků.
V březnu 1936 předala choceňská továrna aeroklubům první letouny, které objednalo Ministerstvo veřejných prací. Celkem jich pak továrna dodala více než čtyřicet. OK-EAA byl tehdy vyroben jako třetí v pořadí a létal v plzeňském aeroklubu. Velmi oblíbené stroje se využívaly k výcviku, letecké turistice a dokonce i k akrobacii.
