Na začátku dnešní zprávy bych chtěl poděkovat novým finančním sponzorům Janu Wiesnerovi, Rostislavu Fričovi, Vladislavu Kolmanovi, Peteru Kovárovi, Vladimíru Koukalovi, Ladislavu Andraškovi a už potřetí Mgr. Zdeňku Procházkovi.
Dále zprávy z hlavního štábu…Miloš Dermišek z Flying Revue mi sdělil, že čestné vstupenky do Leteckého muzea Metoděje Vlacha na letišti Mladá Boleslav a plakety/magnetky s Betou obojí vyrobené firmou Air Team z Veverské Bitýšky, dorazily do Prahy. A před chvilkou je Česká pošta doručila ke mně. Distribuci vstupenek provedeme poštou nebo si je osobně převezmete v recepci Leteckého muzea v Mladé Boleslavi nebo vám je předáme při letňanském srazu někdy v budoucnu..
O designu triček jsem začal jednat s ústeckou firmou Antonio. Pochopitelně celá logistika bude trochu složitější. Jak budu mít více informací, začnu s vámi řešit velikosti a vaše adresy.
Minulý týden, 8.1, jsem vylezl na chvilku z jeskyně a ráno vyrazil do Hodkoviček, do dílny, kde se Beta rodí. Přední část křídla dostávala překližkový potah a byl to pro mne úžasný zážitek. Kluci by mohli dělat hudební nástroje.
Další krůček bylo vystopování zatoulané vrtule, kterou měl Honza Klaban léta ve své kbelské kanceláři coby dekoraci, a kterou, aby byla v perfektním stavu, poslal do specializované firmy na vrtule Woodcomp. To byl pro náš tým další příjemný moment.
Dnes se vracím k historii letadla Beta-Minor Be 50, čímž navazuji na část článku, který jsem uvedl ve Zprávě č.1 …..
Samostatnou kapitolou byla jejich účast v různých leteckých soutěžích doma i v zahraničí.
Jednalo se zejména o velmi populární etapové lety, jako např. domácí „Národní lety RČS“,
„Rallye Aerien de l‘Exposition Mondiale, Paris 1937“, „12 Heures d’Angers“ a podobná soutěž v Lyonu, pořádaná Francouzi, „Raduno del Littorio“ v Itálii atd. Naši letci se vždy umisťovali na předních místech, nejen díky svému pilotnímu umění, ale také díky kvalitám a spolehlivosti typu Be-50.
Byly však i smolné chvíle, kdy např. právě letoun OK-EAA musel při druhém ročníku „Raduno del Littorio“ nouzově přistát na moři. Přihodilo se to posádce V. Šlouf – ing. J. Placák poté, kdy se jim kužel vrtule utrhl a poškodil vrtuli. Vše dobře dopadlo, stroj se však domů vrátil po železnici.
Po nadějném rozjezdu výroby Bety Minor i dalších typů v choceňské „Mrázovce“ byl bohužel jejich další osud neradostný. Poslední 43. sériový Be-50 byl zalétán 19. května 1939, kdy již bylo Československo okupováno německými vojsky. Všechny „Bety“ byly zabaveny, část předána Slovenskému štátu, ostatní pro své potřeby převzala Luftwaffe.
Do poválečných let se u nás zachoval pouze jeden nebo dva kusy. Byly však zničeny dříve, než i u nás přišla doba, kdy jsme si letadel začali vážit jako skvělých technických památek a důkazu schopností a důvtipu našich předků.
Letoun Beta-Minor Be 50, OK-EAA vznikl podle originální výkresové dokumentace choceňské Továrny na letadla Beneš – Mráz. Za myšlenkou postavit a hlavně znovu dostat do vzduchu tento nádherný československý stroj stál zejména pilot, letecký nadšenec a restaurátor Jan Klaban, který nás bohužel opustil na začátku loňského března.
Práce na jeho stavbě zahájil v dílnách kbelského Leteckého muzea Vojenského historického ústavu Praha počátkem devadesátých let. Předtím více jak dva roky sháněl za pomoci přátel potřebné originální dokumenty, výpočty a potřebný materiál. Od počátku vyráběl díly Be-50 prakticky stejnou technologií jako bývalá choceňská továrna a s pevným záměrem postavit plnohodnotný létající stroj v tzv. normální kategorii. Nejedná se tedy o repliku, ale v podstatě o 44. postavený exemplář typu Be-50 Beta Minor, navazující na stroje vyrobené firmou Beneš – Mráz do roku 1939.
Zejména v počátcích se stavbou nezištně pomáhalo Janu Klabanovi mnoho aviatických kamarádů a přátel. V okolních leteckých podnicích využívali své tehdejší možnosti k výrobě speciálních dílů nebo sami ve svém volnu přiložili ruku k dílu. Bez nich by se Be-50 těžko dočkala dokončení. Řada z nich se bohužel nedožila pohledu na hotový stroj.
Sám Jan Klaban věnoval stavbě čtvrt století života a není divu – „Beta“ svou konstrukcí rozhodně nepatří mezi jednoduché letouny, jen dřevěných dílů se muselo vyrobit více než 5500. Např. pro jednu polovinu křídla jich bylo třeba přes 1700, pro trup přes 800, pro ocasní plochy přibližně 400. Použitým materiálem je „letecký“ smrk, částečně borovice, překližky jsou z buku a břízy. S prací Janu Klabanovi po celá léta vydatně pomáhal kolega z Leteckého muzea Josef Pšenička.
Od chvíle, kdy poslední sériový stroj opustil choceňskou továrnu, uplynulo již 76 let a některé originální součásti se již nedaly opatřit. Původní motor Walter Minor 4 o max. výkonu 69 kW (90 k) byl proto byl nahrazen typem Walter Minor 4-III o max. výkonu 77 kW (105 k).
Be-50 se částečně musela přizpůsobit i požadavkům současných leteckých předpisů. Je nyní zařazena v dříve neexistující kategorii letounů „Experimental“ a je vybavena tak, aby se ve vzdušném prostoru mohla pohybovat podle dnes platných nařízení. Oproti původním strojům má tedy na palubě moderní radiostanici, odpovídač sekundárního radaru a nouzový vysilač ELT. První vzlet OK-EAA v.č. 44 se uskutečnil 19.žervna 2015. Poslední 11.8.2018, kdy Beta-Minor Be 50 OK-EAA havarovala na letišti Strunkovice nad Blanicí a pilot Bohouš Rosička zahynul.
Ztráta kamaráda a historického stroje nás velice bolela, a tak se po řadě jednání skupina leteckých nadšenců sdružená v Air Service Pilot Klubu rozhodla tento letoun rekonstruovat.
Řekněte o nás svým přátelům
Čím více se nás zapojí, tím větší bude mít náš projekt šanci na úspěch. Řekněte svým přátelům, že se mohou přihlásit k novinkám zasláním e-mailu na be50beta@seznam.cz nebo jim zašlete odkaz na web http://www.lmmv.cz případně na mém Facebook Peter Rautner .
Přeji vám příjemný víkend. Petr
