… aneb Namixováno pod křídly všeho, co létá…
Tak jo, jdeme na to. Bude se létat!…
Vcházím na plochu pardubického letiště a pociťuji cosi ve stylu Dezider zná. Respektive Déža ví… Jako bych tady už někdy… Ale samozřejmě, že byl. Jen je to už tááák dlouho! A proto se těším, stejně jako všichni ostatní, co se nás tu dnes sešlo. A ne jen členové Českého svazu letectví a jeho členských prvků (vulgo Čepsů), ale i organizátoři, poletuchy a hlavně tisíce návštěvníků…
Vrtule, trysky, turbíny, větráky, křídla, odlesk slunce na kokpitech, vůně betonu, kovu a spáleného benzínu…
Byl to dlouhý půst, díky bandě vyvolených pazgřivců a jejich hře na snědeného netopýra…
Jak to tak poslední roky,… ehm,… desítky roků,… bývá, opět to není jen o sledování dění ve vzduchu i na zemi. Především ale o zapojení se do dění a alespoň minimálním příspěvku pracovním či organizačním, aby se daná akce zapsala do dějin jako ta „fakt povedená“. Někdy se to zadaří více, někdy méně, občas člověk najednou zjistí, že letecký den skončil, aniž by se zastavil a stihl si něčeho kolem sebe vůbec všimnout. Nicméně, když se sejde parta poctivých pracantů, srdcařů, kteří vše dělají především proto, aby se lid všelikerý dobře pobavil, hned je to jiné. A lepší. Proto mám na akce typu Aviatické pouti nebo Dobového leteckého dne v Jungbunzlau (který se mimochodem uskuteční letos též, konkrétně 18. června…) vždy tak dobré vzpomínky, i když se obvykle vracím utahaný jak kotě, spálený od sluníčka, ale jako psí hmyz šťastný…
Tentokráte bylo mým posláním nějak zabezpečit propagaci projektu Junior Pilot Klub. Projektu, který se od samého prvopočátku, který bych si dovolil datovat do dob pokusů s omladinou, nazývaných „Školáci na křídlech“, potýkal s problémy a nikolivěk jednotlivými klacky, ale vagóny klád vrhanými pod naše nohy. Možná bychom to už vzdali, nebýt neúnavného propagátora letectví Víti Klímka, který naše pokusy přetavil konečně v něco, co začalo dávat ten správný smysl. Ale i tak neměli jsme a nemáme na růžích ustláno. A míti nebudeme, o tom nepochybuji. Když už to tak nějak vypadalo, že se vše pořádně rozjede, tak…
Všichni víme, co se stalo naší kamarádce během poslední akce…
Takže teď bylo již poněkolikáté především potřeba celý projekt udržet při životě. Nezbývalo, než sehnat odvážlivce, kteří by pro tento víkend dali všanc svoje síly, umění a vyřídilku. Zapátral jsem mezi svými kamarády a naštěstí se podařilo jich pár přemluvit. Nevím, možná si teď trhají zbytky hlavního porostu, ale s odstupem času jsem nucen konstatovat, že odvedli úžasný kus práce, i přes všechny překážky, kterých bylo nemálo…
Pepa Piňos, který udělal vše možné i nemožné pro poskytnutí přiměřených a důstojných podmínek v průběhu AP…
Katka „Hrošík“ Šmídová, Štěpka Říhová, Vláďa a Eva Holasovi, kteří se propagaci tohoto projektu v průběhu AP věnovali naplno a dokázali vpravdě nemožné…
Kamarádi, všem Vám jménem výboru Svazu i nás všech vyslovuji velký dík, doprovázený Pochvalným zamručením II. třídy…
Ve vzduchu se ukázala spousta zajímavých aparátů těžších vzduchu. Známých i méně známých (existují-li takové), nicméně nádherných. Piloti za jejich řízením předváděli kousky, nad nimiž zůstával chvílemi stát i rozum. Kdybych měl jmenovat všechny ty nejvíc nejzajímavější, asi bych musel postupovat podle vytištěného letového programu a popisovat složitě jeden výstup za druhým. Proto jsem si dal za úkol vymyslet jen tři konkrétní…
Prosím ty, jež nebudou jmenováni, aby mne nekamenovali, neznamená to, že bych je jakkoliv chtěl upozadit…
Osobně jsem se samozřejmě nevíce těšil na vystoupení Dana Griffitha na stroji Hawker Sea Fury FB.11. A to ze dvou prostých důvodů. Kdykoliv je Dan ve vzduchu, je zaručené, že z předváděného stroje vymačká maximum, a ještě mnohem více. Bude-li to třeba, utrhne mu křídla za letu, jen aby ukázka stála za to. A nebojím se, že by na to neměl, však je to mezi letci rekordman. Za svůj dlouhý letecký život již pilotoval více než 500 typů letadel!!!
V tomto konkrétním případě jsem se navíc těšil na stroj, s nímž jsem měl již jednou tu čest se setkat. Na pravděpodobně nejvýkonnější bojovou mašinu s vrtulí v předu, která kdy vzlétla a zapojila se do boje (v tomto případě v době korejské války). Na potomka a následovatele slavného Tempestu, nejlepší a nejvýkonnější neproudové stíhačky druhé světové války. Kdysi dávno jsem jednu Fůrii potkal v Čáslavi na DOD (ale prd, Majdu jsem v té době ještě neznal…) a byl to zážitek. A i tentokrát mi při vystoupení tohoto stroje běhal po zádech mráz a na rukou mi naskákala husí kůže. Pětilistá vrtule přes 4,5 metrů široká, při plném nákladu 6,5 tuny vzteklého plechu, rychlost přes 760 km/h…
No nevzalo by to jednoho za srdce?…
A to se musím ještě podívat, jak to vypadá uvnitř motoru. Protože se nejedná o klasický hvězdicový nebo řadový motor. Tento Bristol Centaurus, s objemem cca 54 litrů, je dvouhvězdicový motor s šoupátkovým rozvodem o síle až 2500 koní!!! Tedy prakticky nejvýkonnější, co kdy byl používán…
Dan nezklamal, dlužno říci. K těm 2500 koním si snad nějaké ještě půjčil a předvedl Fůrii v celé její kráse. Za mě nejlepší vystoupení celého víkendu…
Pro nás okořeněné faktem, že jsme se na konci sobotního dne s Danem sešli osobně a udělali si společnou fotografii. A nejen my ze Svazu, ale také noví kadeti z Junior Pilot Klubu, kteří se v průběhu dne došli zaregistrovat do stánku Aeroteamu. Děcka, doufám, že nezklamete!…
Druhé nejlepší vystoupení sobotní části AP,… bráno čistě subjektivně,… byla akrobacie na vrtulníku Boelke Bo-105 v podání rakouského pilota společnosti Red Bull Felixe Baumgartnera. Již jsem měl tu čest akrobatické vystoupení vrtulníku vidět, přesto mi opět hlavou probíhaly myšlenky, jak je to vůbec možné. Jak to dokáže, že otočí vrtulník na záda v loopingu nebo v překrutu? Jak to, že se ten vrtulník prostě nerozsype? Nezlomí se listy rotoru? Kamarádi vrtulníkáři, které jsem jmenoval v předchozím příspěvku, by mi to jistě vysvětlili, ale nebyli poblíž. Tedy mi nezbylo, než s otevřenými ústy hledět a udiveně kroutit hlavou…
Je to machr, no…
…
…
Ehm,… zmínil jsem se již o tom, že se nejedná jen tak o obyčejného pilota? Ne? U Jóviše, to abych to napravil…
I Felix je rekordman. Možná to tak nevypadá. Kdybych toho chlapíka potkal na ulici, asi bych jej přehlédl. A to by byla zásadní chyba! Totiž,… před deseti lety tento pro někoho šílenec, pro druhého hrdina, vystoupal v kabině, zavěšené pod heliovým balónem, do výšky 39 km a seskočil na padáku. Během volného pádu, trvajícího déle než 4 minuty, překonal rychlost zvuku (dosáhl rychlosti lehce přes 1540 km/h)!…
A dnes létal na vrtulníku v Pardubicích…
OK, opět otevřený ústní otvor a nevěřícné vrtění hlavou. Nicméně jsem si dal cíleně za úkol se s ním setkat a nechat si od něj podepsat předem připravené printy. V průběhu dne se to bohužel nepodařilo, proto jsem se o to pokusil až v podvečer po skončení letových ukázek. Marně, nikde jsem jej nepotkal, u vrtulníku nebyl a nakonec jsem na něj nenarazil ani v prostoru pro VIP. Nedalo se svítit, prostě to nevyšlo…
Vydal jsem se tudíž napříč letištěm zpět (po kolikáté již tento den?) a najednou… Ale ano, je to on! Veselý chlapík s účesem na ježka, v kombinéze s logem Red Bull, prohlížející si nedávno zrenovovaný Miles Magister v kempu RAF…
Vůbec neváhal a prosbu o podpis i společné foto splnil. Prostě (chováním) žádná nóbl hvězda, ale obyčejný kluk ze Salzburgu, který má rád létání…
No a třetí vystoupení? Tedy, třetí nejvíc nejlepší vystoupení ze všech?…
No přece všechna ta ostatní za celý den a víkend!…
Jak kdysi napsal klasik, show skončila. Lvi sežrali krotitele a hlediště osamělo. Ale stálo to za to!!! Jen je ta laťka opět tuze vysoko, tedy následovníci budou mít spoustu práce…
Děkujeme…
