Ve dnech 5.-7.8. jsme jako správná letecká rodinka s naším synkem Honzíkem (historicky prvním držitelem stříbrného a zlatého odznaku JPK) navštívili krásný a mnoha lidmi a generacemi opěvovaný Jihočeský kraj, a to město Jindřichův Hradec. A jak je psáno v úvodu, správná letecká rodinka samozřejmě musela navštívila místní letiště Aeroklubu Jindřichův Hradec, kde dne 6.8. proběhla akce „Letecký den pod záštitou ministryně obrany 2022“. Hned po příjezdu jsme se ubytovali v nám velmi známém „Air Penzionu“ přímo na letišti (jedná se o bývalou ubytovnu pro piloty Slov-Air, kdy majitelé jsou manželé neméně známé rodiny Jirmusů, a to Jiří a Marie). S tímto penziónem máme jen ty nejlepší zkušenosti a vstřícnost, ochota a příjemné vystupování majitelů jsou v tomto rodinném podniku tzv. „třešinkou na dortu“. A proč letiště J. Hradec? Prostě srdečná záležitost. Létal zde můj otec – dědeček Honzíka, a to po konci své letecké kariéry vojenského stíhacího pilota přepadového letounu MiG-21, ale tentokrát již bez proudové turbíny, bez motoru, bez nadzvuku… jen se svistotem okolního vzduchu…na kluzácích Blaník atd.. A dále také kvůli tomu, že se mezi partou lidiček, kteří žijí létáním, najdou i ti, se kterými můžeme zavzpomínat a popovídat si o otci, dědovi, a rádi nás zde vidí. No, takže k leteckému dni. Tento byl slavnostně zahájen těsným průletem dvojice hotovostních nadzvukových stíhaček AČR SaaB JAS-39 Gripen, a to jak jinak, než přesně ve stanovený čas 14:00 hodin, přesně na sekundu, mezi leteckými ukázkami se blýskl svojí novou sestavou i jeden ze špičky akrobatických pilotů Petr Kopfstein, nádhernou ukázku zde provedla další ikona letectví madam Radka Máchová s ultralehkou replikou historického letounu Fokker E-III se svým kolegou, který měl repliku historického letounu s anglickými znaky, kdy společně zde se setkali ve vzdušném souboji, představil se zde i Aleš Ferra ml. s fascinující akrobacií na letounu Zlín Z-50, dále byl zde k vidění na statické ukázce bojový vrtulník Mi-24/35 Hind AČR atd..
No a poslední den byl pro našeho Honzíka ne třešinkou na dortu, ale přímo zlatým hřebem celého pobytu. Opět (již podruhé) se mohl díky úžasnému kamarádovi z letiště usadit do kabiny za knipl letounu Tecnam P92 Echo a vykonat let v délce 17 minut. Již první křest na tomto letounu měl dne 07.05.2022 v délce 11 minut, kdy mi bylo sděleno pilotem, že Honzík tento letoun pilotoval sám, mimo vzletu a přistání. Samozřejmě v ten jeho první den a první let, jsem po nahození motoru skončil v letištním baru u Republiky s myšlenkou, jak by byl asi můj otec, Honzíkům dědeček na svého vnoučka pyšný. A je jasné, že i svoji druhou pouť do oblak měl Honzík pevně v ruce, ve které svíral…co jiného, než knipl, samozřejmě za přísného dozoru „pana“ pilota.
Co napsat závěrem? Že by dědovi geny, nebo vedení rodičů – členů mimochodem prestižního spolku Letci-Žatec, nastavili další směr životní etapy Honzíka Lišky?…To ukáže jen čas, který má řadu proměnných. Ale já i manželka budeme Honzíka podporovat, pokud budeme moct a pokud bude mít Honzík zájem. Jako rodiče jsme tu pro něj na zemi, a děda s babičkami tam někde na obláčku, v tom modrém moři. ..
